Co si to vůbec dovolují?

Dalo by se s takovým řešením možná i souhlasit, protože svým způsobem by nějakou tu logiku mělo. Ba i trochu demokraticky by to vypadalo. Ovšem… jedině tehdy, kdyby to přišlo daleko dříve a kdyby se to i dodrželo.

Protože pak by měly jednotlivé země Evropské unie na výběr a mohly by si zvolit sobě přijatelnější ze dvou zel.

Jenže tak se nestalo. A proto si pokládám onu v titulku zmíněnou otázku ve chvíli, kdy se s křížkem na samém konci funusu konečně přichází. A kdy toto paradoxně prosazují hlavně ti, kdo by to ještě vcelku nedávno rozhodně neakceptovali.

Prostě teď došlo na otázku peněz pro Turecko (http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/summit-eu-turecko/r~9f2f7a4a94ff11e58f750025900fea04/). Na „odškodné“ za to, že nám tato země prospěje v boji proti migrantům, že tato tyto zadrží ve větší míře u sebe a bude bránit jejich dalším přesunům k nám.

A vypukly pochopitelně spory o to, kdo to zaplatí. Tedy kdo dá ony údajné tři miliardy eur (není jasné, zda na jeden či dva roky takovéto spolupráce). Podle Evropské komise by měla evropská osmadvacítka států zaplatit dvě a půl miliardy z vlastních kapes, proporcionálně podle jejich ekonomické velikosti, a zbytek by se zaplatil z evropského rozpočtu. Což kupříkladu znamená, že naše země by měla přispět asi 686 miliony našich korun.

Rozpočítáme-li to mezi naše občany, není to nikterak závratná suma. Dalo by se to vcelku snadno zaplatit a za onu avízovanou tureckou protislužbu by to podle mého názoru stálo. Kdyby se tu však v souvislosti s tímto neobjevilo i několik hodně závažných „ale“.

Protože současně se zmíněným zaznělo z Berlína (od koho jiného než od paní Merkelové, že?), že by měly eurounijní státy, které odmítají kvóty na přerozdělování uprchlíků a nechtějí běžence přijímat, platit větší částky. Nám, Slovensku, Polsku, Maďarsku nebo Rumunsku by se mělo dostat tímto způsobem „výchovné lekce“. Když nechceme pomáhat osobně, ať pomáháme víc finančně.

Čímž mne paní Merkelová hodně „nasejřila“! Ne tím, kvůli čemu protestují některé další evropské země, tedy tím, že Evropská komise, jež Turecku onu finanční pomoc nabízí, nemá podle nich co rozhodovat o financích jednotlivých zemí a že by se tyto mezi sebou měly dohodnout samy, ale tím, co doslova praví.

Že my máme platit víc, protože imigranty nechceme. Jenže… kdo je dneska chce? Kromě hrstky politických vlků-samotářů nikdo. Ať tudíž platí více všichni, nejen my! A má-li snad být vyšší platba „alternativním trestem“ za odmítání imigrantů, fajn… ale v tom případě ať nám je sem neustále necpou! Ať se těmi našimi penězi třeba udáví, ať si jimi ale zacpou hu… ústa a přestanou nám ony nechtěné migranty souběžně s onou „pokutou“ vnucovat. Protože proč bychom měli nakonec strpět obojí? Vyšší platbu i povinné kvóty. Ať řeknou „zaplatíte tolik a tolik a nevnutíme vám tam ani jednoho imigranta“ a šmytec. A my si vybereme.

Jenže to ne. Dál je nám stanovována kvóta, na niž naší vedoucí politici víceméně kývají, a zároveň máme platit daleko více než „vstřícné národy“. Než třeba oni „hodní“ Němci, jejichž kancléřka sem ony zástupy pochybných existencí nalákala a ostatní souevropané aby si to nyní vyžrali s nimi.

Chci slyšet: tak nebo onak. Ale to neslyším a nejspíše ani neuslyším. Jsem skeptik, neboť si o politicích už dávno myslím své. Z jedné strany nám sem budou cpát další a další imigranty a zároveň z nás budou druhou stranou chtít vysávat peníze za to, že ony imigranty nechceme.

A kdyby to tímto aspoň skončilo! Jenže ani to ne. Protože za touto zatím předběžnou jobovkou následuje ještě jedna ve stínu otázky peněz skrytá záležitost.

Turecko očekává mimo oněch zmíněných peněz i některé další ústupky. Chce pořádání pravidelných summitů EU – Turecko, chce od EU ukončení vízové povinnosti pro turecké občany, chce jasný politický závazek k otevření několika kapitol přístupových rozhovorů s Tureckem. A pokud Turkům dnes (tak rádi) ve všem vyhovíme? Zaplatíme zlepšení podmínek v tureckých uprchlických táborech a zjednodušení integrace migrantů do tamní společnosti a pak na turecké přání učiníme leccos pro to, aby se tato země dostala do Evropské unie.

A až v této bude? Hádejte.

Jsa „zavalena migranty“ požádá ostatní členské země o jejich přerozdělení. A Brusel – nebude-li teroristy dosud vyvražděn – nejspíše solidárně vyhoví. Přijdeme o peníze i o dočasnou výhodu, již jejich zaplacením snad získáme dnes.

A proto bych sice vcelku klidně zaplatil, ale v dnešní situaci jsem proti. Zaplaťme; ale teprve tehdy, až nám naši vážení západní sousedé dají záruku, že na touhy paní Merkelové nedojde. Že my to zatáhneme… a okolí si nechá ty, jež by k nám tak rádo odkvótovalo. Nejlépe do jednoho.

Jestli ne, ať se jde celá EU bodnout. Protože nejsme Rusové, kteří prý sami o sobě tradují, že mají-li si vybrat ze dvou zel, vyberou si zásadně obě… Ač tak leckdy rozhodnutí našich politiků vypadají. A jestli to „Evropa“ nechápe, pak bych podpořil raději jiný kšeftík.

Ve mnou namátkou vybraném internetovém obchodě by se za oněch 686.000.000 korun dalo koupit 194.334 kilometrů ostnatého drátu. Tím by se dala celá naše země obehnat rovnou pětaosmdesátkrát… Dost na to, abychom problém vyřešili i bez Turků a Němců…