Můžeme být rádi, že si toho naši politici vůbec všimli. Tedy že si toho konečně všimli. Protože pro ty, kdo se alespoň trochu orientují v této problematice, to není dávno nic nového pod sluncem.
Naši politici si všimli onoho trendu a prý je začíná děsit (http://www.novinky.cz/domaci/404339-po-zakladce-rovnou-pro-davky-trend-ktery-zacina-desit-politiky.html). To, že přibývají počty dětí, které v patnácti letech dokončí základní školu a automaticky, nejednou na doporučení svých „sociálně vyloučených“ rodičů, míří na úřad práce s úmyslem pobírat dávky a z těchto bezpracně žít. Děje se tak hlavně ve vyloučených lokalitách, ovšem nejen tam.
Nejednou rodiče své děti k takovému kroku přímo nutí, odrazují je od dalších studií. Protože taková studia něco stojí, zatímco dávky rodinný rozpočet obohacují. A pak se nám nejednou i nejmladší generace povaluje bez práce doma, zatímco zaměstnavatelé v okolí marně shánějí pracovní síly.
Ovšem teď už jsou naši politici tímto trendem polekáni. Prý. A tak se objevují první politická řešení, jež by s tím měla něco udělat. Politici už nám zvažují, jak na to.
A jak?
Přesně v duchu politiky.
Místopředsedkyně opoziční ODS Miklošová kupříkladu navrhla, aby se odebíraly dávky rodinám, jež dopustí, aby se jejich dítě po dovršení patnácti let poflakovalo na podpoře. Pokud dítě nejde na další školu, nemá na ně jeho rodina dostávat finanční prostředky.
Ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Dienstbier z pozice své funkce tak razantní být nemůže, proto je i jeho nápad tak jaksi jemnější. Nerad by rodiny za tento stav věcí trestal, ale čerstvým absolventům základní školy by prý právo na dávky též upřel. A současně by jim stanovil nějaký osobní plán, který by tato omladina mohla plnit, aby měla na dávky nárok. K čemuž by mělo patřit především pokračování ve vzdělávání.
Ministryně práce a sociálních věcí Marksová by chtěla protáhnout školní docházku. Chtěla by, aby povinná školní docházka trvala až do osmnácti let věku. Protože ti výše pranýřovaní lidé jsou koncentrovaní v oblastech s nejvyšší nezaměstnaností a mladí tam bez veřejné intervence práci stejně neseženou. Ale právní úpravu tohoto stavu prosadit nemíní, tím ať se prý zabývá až příští vláda.
A ministryně školství Kateřina Valachová už s prodloužením povinné školní docházky počítá v novele školského zákona.
A teď se zamyslete vy. Který ze zmíněných politických návrhů zbaví naše politiky „zděšení“ z tohoto stavu věcí, který zajistí, aby naši mladí po základní škole získávali vyšší kvalifikaci nebo aspoň chodili do práce?
Podle mne osobně… žádný. Nemohu si pomoci.
Nápad pana Dienstbiera mi připadá vlastně naprosto směšný. Dávky by jim sebral, ale stanovil by něco, díky čemu by ty dávky mohli brát. A aby absolventy základních škol přiměl jít studovat, nechal by je jít studovat. Hluboká to filosofická myšlenka, přinášející vskutku významnou změnu dnešního stavu věcí…
Nápad následujících dvou ministryň, vlastně v podstatě identický, je k smíchu i k pláči zároveň. To podle toho, jste-li ducha mdlého nebo ne. Protože bránit tomu, aby se omladina od patnácti let svévolně flákala na dávkách, tím, že této prodloužíme povinnou školní docházku? Modlím se, aby to byl jenom nepovedený vtip. Protože ti, kdo míří po povinné školní docházce z vlastní nebo rodinné vůle přímo na úřad práce, jsou právě ti, kdo ve škole za moc nebo spíše za nic nestojí. Neučí se, docházka je pro ně nanejvýš otravnou nutností, ruší, šikanují, nemaje ve škole nic lepšího na práci. A kdyby kromě jejich smísení s inkludovanými žáky bývalých zvláštních škol měli tito navíc sedět ve školních lavicích povinně namísto do patnácti až do osmnácti let? Pán bůh naše školství opatruj!
A nápad té první političky? Paní Miklošové z ODS? Ten jediný považuji za skvělý. Ovšem i ten má jednu velice podstatnou vadu na kráse… Dokážete si vůbec představit, že by se v naší zemi někdy našla vláda, která by si troufla „vyloučeným“ sáhnout na peníze???
