Článek jak z éry komunistů

Mám chatu. A není vcelku žádným tajemstvím, co na ní dělám a budu dělat. Protože není jediný důvod, proč to tajit. Vždyť je to přece (zřejmě nejen v našich končinách) tak běžné!

Zjara vždy přijedu a poté, co sleze sníh, zryji a osázím záhony. Sice je to při velikosti tamní úrody a cenách zeleniny v obchodech prodělečná záležitost, ale tak nějak to k venkovu patří a tak se činím a budu činit. A nejen zjara; protože plít, zalévat a jinak pečovat o onen kus rodné hroudy je třeba téměř celoročně.

Také vždy otevřu na teplou část roku okenice, trochu prořežu pár ovocných stromů a průběžně seču a budu sekat trávu,… Prostě dělám a budu dělat to, co se obvykle dělává.

A také dělám a budu vždy dělat to, co vidět není.

Protože tam nejsem sám.

Že se za zmíněné okenice po oteplení stěhují netopýři, to nechávám a budu nechávat bez povšimnutí. Vždy nanejvýš jen tak ze zvědavosti nakouknu, „je-li někdo doma“, a (pů)jdu si po svých. Neruším je, nevyháním, nepáchám na nich žádná příkoří a nebudu tak činit ani v budoucnu. Ba dalo by se říci, že se k nim chovám a budu chovat v rámci možností ohleduplně. A to nejen proto, že se dokážu vcítit do jejich postavení. Kdyby mě někdo uprostřed spaní budil a nutil mě najít si rychle nějaký jiný úkryt, nebylo by mi to milé. Ať si tam ti černí netopýři přes den v klidu visí a za tmy vyrážejí „na tah“. Občas se kolem mne mihnou, ale ani to mi nevadí. Zchrastí si nějakou tu obživu a zase v klidu spočinou ve svém prostoru za okenicí. Nevadí mi a určitě nevadím ani já jim. Protože na zimu mizívají a kdybych jim ubližoval, sotva by se v dalším roce zase vrátili. Skromní, soběstační, navzdory svému režimu dne spořádaní.

Pak mi tam létají všemožní ptáci. V létě jim sice padne za oběť nemálo rybízu a tu a tam ochutnají i nějaké to jablko, ale to se dá snést. Vždyť mi za to na oplátku libě zpívají a zbaští i nějaký ten otravný hmyz. A nebudou konat jinak. A proto jsou u mě navzdory svým sklonům k parazitování vítaní.

Někdy ke mně zajde od sousedů pes. Takové poměrně malé chlupaté stvoření. Seskočí z kamenné zídky, chvíli se tu povaluje, pak na mě koukne, svou štěkavou pštinou se mě zeptá, kterejpak že jsem, a jde si po svých. Neloudí, neboť má doma své jisté, vystačí si s tím, co je mu jeho vlastními páníčky přáno.

Na rozdíl od veverek, které mi tu většinou rozkradou všechny lískové oříšky a šišky jehličnanů. Ale šišky stejně nejím a těch pár oříšků mě nevytrhne, takže o co jde, že?

Ale pak mi sem lezou i slimáci. Ti, kterých jsou snad nekonečné zástupy. A kteří sežerou vše, k čemu se na záhonech dostanou. Ani trochu pochopení pro má vlastnická práva, pro mou námahu a touhu po vzkvétající zahradě nemají. A tak ty slizské tmavé potvory vraždím a budu vraždit. Doslova. Jakmile se objeví v trávě, hrrr na ně. Nemilosrdně. Nechci je tu ani vidět a nehodlám s nimi smlouvat.

Stejně si počínám a budu si počínat i s myšmi v kůlně. Ani tyhle hnědé parazity, kteří se nezdráhají vlézt všude, kam se vlézt dá, nemohu vystát. Živím je a budu živit, avšak výhradně laskominami v pastičkách. A když pak ty odchycené vyhazuji a budu vyhazovat za hranice svého pozemku, ani špetku soucitu k nim ne(po)cítím. Protože se jsou schopny nekonečně množit, dokážou sežrat či alespoň rozkousat kdeco, dupou a budou mi dupat mezi krovy nad hlavou a nedopřejí mi tím nejednou klidného spánku a na oplátku za poskytnuté přístřeší se mi dostává a bude dostávat jen jejich trusu.

Stejně likviduji a budu likvidovat i všechen otravný hmyz, komáry počínaje a hovady konče, co mi pije krev a nepřestane dorážet, dokud není po něm. A který prakticky ne a ne vymizet, ani kdybych se uplácal.

A kdo mě tu „píp“ neméně, to je ta krtčí černá tlama. „Zahradničí“ tu se mnou, ale to jeho věčné rytí mi není ani trochu milé. A dokážete si jistě představit, jakou dokáže natropit paseku na onom kousku země, kde chci mít svůj zemský ráj to na pohled. Takže ať se těší!

Prostě nejsem na chatě sám. Mám tam rozmanitou společnost. Zvířecí oblíbence, dobře snesitelné tvory, ale i potvory, které je záhodno vyhánět, pobíjet a vyhazovat. Což můžu a také dělám a vždy budu dělat. Nikdo mi to nevyčítá, nikdo mi v tom nebrání, nikdo mi za to nevyhrožuje a zřejmě ani nikdy nebude.

Je to normální a v pořádku. Snad. Protože snad nikdo nezačne po socialisticku číst „mezi řádky“. Protože to bych si to taky mohl pěkně odskákat. Jak mne na internetu varovala policie - http://zpravy.aktualne.cz/domaci/nenavist-k-uprchlikum-na-internetu-vyroky-proveruje-policie/r~e9cd1d08562c11e5b22d002590604f2e/. Protože co kdyby si někdo představil, že není řeč o zvířátkách, ale… Vždyť vy víte o kom...

A tak bych asi měl tento článek ještě více autocenzurovat. Abych se náhodou nedopustil trestného činu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob či podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. Za což by mi prý mohly hrozit až tři roky za mřížemi. Jediná něčí hláška kriminalistům specializovaným na extremismus a počítačovou kriminalitu a byl bych v loji. Totiž v lapáku.

A proto zdůrazňuji, že jsem dnes psal výhradně o zvířátkách. O zvířátkách a nikom jiném. A nemohu za to, pokud jste to pochopili jinak. Snad mi to u soudu bude uvěřeno…