Rozhodně si to nezasloužil, ale bylo tomu opravdu tak. Ač se sám po celý svůj život snažil sebevíc, v životě profesním pak zejména, dočkal se právě tohoto. Snažil se pomáhat ostatním, seč mu síly a znalosti stačily, a co z toho měl? Všichni na něj kašlali.
Třeba právě dnes. Sotva se v práci usadil, už tu měl prvního, kdo potřeboval jeho pomoc. A náš hrdina činil vše pro to, aby nebožákovi pomohl, ač na něj tento na oplátku vysloveně kašlal. Ba dokonce na něho jako i nejeden z těch následujících navíc vypláznul jazyk.
Pak pomohl několika dětem, několika chlapům i jedné vetché stařence. A i tito se na něj vzápětí vykašlali.
Dokonce se na pracovišti zdržel přesčas, aby zvládl ten nápor potřebných. Těch, kteří si žádali jeho pomoci. A pak zase odešli, poté, co se na něj vykašlali.
Kašlali na něho mladí i staří, moudří i primitivové, vykašlal se na něj pán stejně jako kmán.
Chudák!
A pak šel konečně domů. Ale ani tehdy mu osud nebyl příznivě nakloněn. Vykašlal se na něho řidič taxíku, kašlali na něj v obchodě a dokonce to nebylo lepší ani doma, kde na něho kašlala jak manželka s tchýní, tak jeho vlastní děti.
Všichni, všichni do jednoho na něj kašlali. Ale on stejně věděl, že zítra zase půjde pomáhat. I když na něho i zítra nejspíše všichni budou kašlat a vyplazovat jazyk.
Chudák! Chudák doktor v období chřipkové epidemie…
