Chudáček! Asi měl hladík…

Jak jenom jsou v tom Švédsku k dětem krutí! Kam se na ně hrabe možná i to strašné Norsko s jeho sociálkou, odebírající údajně děti cizinců jako na běžícím pásu! Protože ti Norové chrání děti před ubližováním, kdežto Švédi…

Ještě ani zdaleka nestačil vyšumět případ pána, který se snad pouze tamním úředníkům, neschopným prokázat skutečný stav věcí, jevil být dítětem a který možná z obavy, že by mohl přijít o privilegia určená tam pouze dětským imigrantům, zavraždil dobrovolnici, jež se o něj v zařízení pro děti starala a o jeho nedospělosti též pochybovala (http://pondelik.blog.idnes.cz/c/493360/mejte-pochopeni-pro-vrahy.html) a už tu je případ další.

Podobný, jenom tentokrát naštěstí s dobrým koncem (http://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/12087-nejdriv-vrazda-vzapeti-zbesile-radeni-kvuli-dortiku-pred-detskymi-nasilniky-se-museli-zamestnanci-svedskeho-tabora-pro-imigranty-zabarikadovat-ctete-co-vsechno-dokazou.htm). I když nakolik lze tento dobrý konec dobrým koncem nazývat…

V jiném švédském zařízení určeném pro nezletilé imigranty se to také tak jaksi semlelo. Tam, v dětské ubytovně pro uprchlíky v jihošvédském městečku Emmaboda, došlo též k  násilnému incidentu, vyprovokovanému jeho svěřenci. I když za to prý vlastně mohli nikoliv tito, nýbrž personál, který se tam o ně stará. Protože to zaměstnanci byli prvotním popudem pro tento čin!

Jednomu z mladíků tam prý totiž byla odepřena možnost koupit si zákusky. A tento zareagoval tak, jak zareagoval. Nejprve se pořádně pohádal se zaměstnancem ubytovny, pak si přivedl na pomoc pár sobě podobných tam podomácku vyrobenými zbraněmi vybavených kamarádů a nakonec tito začali řádit tak, že vedení ubytovny dospělo k názoru, že bude lepší vyhnout se střetu, zabarikádovat se v jedné z místností a povolat policii.

Díky tomu, že se zaměstnanci ze strachu o život zabarikádovali, přečkali na rozdíl od oken a vybavení zařízení bez úhony. Dočkali se vysvobození ze strany policie, která zadržela devatenáct severoafrických a blízkovýchodních aktérů tohoto běsnění. Z nichž byli takřka všichni do rána zase propuštěni.

Protože… vlastně měli pro svoje zběsilé počínání logické pohnutky. Ona ubytovna je prý přeplněná (starají se tam o osmadvacet uprchlíků ve věku od dvanácti do osmnácti let) a tato dítka jsou nervózní z dlouhého procesu vyřizování žádostí o azyl a z toho, že nemají kontakt s příbuznými, kteří na rozdíl od nich zůstali doma, ve válečných zónách. Jak to veřejnosti vysvětlil tamní úředník v oblasti integrace. Což je podle téhož zároveň i důvod, proč podobné konflikty zřejmě budou přibývat. Je to prostě tak a nic se s tím nenadělá…

A tak se nalezlo jediné možné řešení. Pro uklidnění situace převezly úřady část z oněch obyvatel uprchlického domu do jiných regionů země… A snad se to tam díky tomuto opatření trochu zklidní…

Tamní zaměstnanci prý naštěstí kvůli tomuto incidentu výpovědi podávat nebudou. Naštěstí. Protože je prý velmi složité sehnat do těchto zařízení fundované a zároveň motivované zaměstnance. Nebo jednodušeji řečeno - s těmito existencemi nikdo pořádný nechce dělat.

A tak se dnes v onom dříve migrantům příznivě nakloněném Švédsku starají o z vlasti prchající děti všelijaké pochybné existence. Které se raději v práci někde zašijí a na své svěřence poštvou policii, než aby jim prodaly dortík…