Chtěl bych se vyspat třeba s paní Merkelovou…

19. listopadu 2015 si mohou našinci již potřetí vyzkoušet, co obnáší takový život na ulici. Jak se mají takoví docela obyčejní bezdomovci, ti, kterým nepřálo štěstí jako nám, někde zabydleným.

Ti, kdo zavítají do Brna, si dnes budou moci od páté hodiny odpolední vyslechnout koncerty kapel, navštívit filmové i divadelní představení, zúčastnit se bohoslužby a piety za ty, kdo na ulici zemřeli, občerstvit se a pak…

Zalehnout. Nikoliv do svých postelí, nýbrž rovnou na ulici. Čímž se, jak už bylo zmíněno, kultivovaným způsobem upozorňuje na složitý fenomén bezdomovství, čímž jsou lidé bez domova podporováni.

„Normální“ lidé si budou opět moci vyzkoušet, co to je žít na ulici, jaké to je přečkat noc bez střechy nad hlavou. Aby lépe pochopili ty, kdo povětšinou neoplývají dobrou pověstí, aby se vžili do jejich pocitů, aby získali autentickou zkušenost. A domnívám se, že tato akce pořádaná Odborem sociální péče města Brna a Diecézní charitou Brno a podporovaná dalšími organizacemi zabývajícími se pomocí lidem bez domova, zaštítěná náměstkem primátora města Brna, není rozhodně špatný nápad. A že by leckomu u nás v Evropě neuškodilo, kdyby se jí alespoň jednou jedinkrát zúčastnil.

Zejména v dnešní době.

Abychom tady všichni věděli, co takový bezprizorný život obnáší. A abychom se z toho poučili. Ať už jsme na kterékoliv straně zatím vesměs jen pomyslné barikády.

Aby našinci lépe pochopili, proč je třeba poskytnout nějakou tu pomoc, k čemuž jsme do omrzení nabádáni, ale i naopak. Aby aspoň jednu noc pod naším širým nebem strávili i zadržovaní uprchlíci, aby pochopili, jaké mají štěstí, že jsou se vším komfortem „vězněni“, a aby si štědrost naší země uvědomili i ti věčně remcající evropští politici i jejich kolaboranti z našich řad. Kteří se do nás pořád obouvají, aniž by chtěli vzít v potaz, že nezvaným hostům nabízíme nejednou mnohem více než vlastním nešťastným lidem. A aby současně pochopili, že i kdybychom se ve prospěch imigrantů rozdali z posledního, nikdy je zcela neuspokojíme a sami do jednoho na ulici skončíme. Už ne „nanečisto“. Což se nám pochopitelně nezamlouvá z důvodů, o nichž se právě můžeme přesvědčit na vlastní kůži.

Já se do toho Brna nedostanu. Musím prostě pracovat, abych na ulici neskončil. Ale kdyby někdy někdo z „angažovaných“ politiků chtěl…

Mám u chaty relativně velký trávník. A jsem připraven s nimi na tomto podobně přespat. Z výše uvedených důvodů především s panem Dienstbierem po jednom a panem Junckerem po druhém boku a nejlépe s paní Merkelovou pod hlavou. Zvu je. A nikdo z nich se nemusí bát; protože tam dosud žijí jen slušní domorodci a jak se naši vládní politici shodli, nehrozí tam ani žádný teroristický útok. A ani já je nenačutnu do oblin, ač bych při jejich řečech měl leckdy sto chutí.

Ať vědí, co je a co není špatné zacházení s našimi zadržovanými „hosty“ ze Sýrie, Iráku, Afghánistánu, Eritreje a spol.