Měl-li pan Radana někdy z něčeho strach, pak to byly choroby. Přičemž se pochopitelně obával úměrně tomu, nakolik byly tyto choroby nevyléčitelnými a exotickými, a nehrálo přitom žádnou roli, nakolik je pravděpodobné, že jej to či ono v reálném životě skutečně potká.
Jednoho dne se tak kupříkladu dočetl kdesi v novinách o tom, kterak se světem šíří neléčitelná forma tuberkulózy. Jakási její forma rezistentní na běžně užívaná antibiotika. A jakmile toto pan Radana zvěděl, počal cítit, kterak se mu krátí dech a rozpadají plíce. Lapal po dechu a kvapil ke konferenčnímu stolku, aby stihl ještě sepsat poslední vůli.
Stihl to, ovšem smrt se ne a ne dostavit. Protože náš hrdina pochopitelně žádnou tuberkulózu neměl, tím méně pak tu nevyléčitelnou. Jak jenom si oddechl, když od lékaře zvěděl, že má z čeho si oddechnout. Tedy z plných plic. Ovšem jiskřička obav v jeho mysli zůstala a on tak počal realizovat preventivní opatření, aby riziku případné nákazy zabránil. Zvěděv, že tuberkulózu lze dostat od nakaženého pouze při delším společném soužití, nikoliv při náhodném letmém setkání, se nejprve odstěhoval z ložnice, v níž dosud spával se svou chotí. Udělal si přesný rozpis místností v domě a od té chvíle počal spát přesně podle tohoto plánu. Usínal sice noc co noc po boku své choti, ovšem již po hodině se budil a přesouval se do pokoje své dcery, aby tam po krátkém schrupnutí si učinil obdobně. Po hodince v pokoji dcery pokračoval ve spánku v pokoji syna, odtud se přesunul do kuchyně, dalšího šlofíka si dopřál v garáži, v úklidové komoře, ve sklepě,… A tuberkulózu díky tomu, že s nikým nepobyl dlouho, opravdu doma nedostal. Namísto ní utrpěl pouze několik kousanců od psa, jemuž se uprostřed noci snažil vloupat do boudy s tím, že si tam hodinu pospí a pak se půjde natáhnout do pelíšku jejich kočky.
Aby se vyhnul tuberkulóze i během dne, stýkal se pan Radana i s jinými lidmi jenom po kratičké úseky a prchal od nich dříve, než by se na něj infekce dokázala přemístit v dostatečném množství schopném vyvolat tuto zhoubnou nemoc. Pozbyl tak sice v krátké době většinu svých přátel, ovšem namísto nich nalezl přítele nového; sice jen jediného, zato však mu věrně oddaného. A sice bývalou starou strukturu, učitele branné výchovy ve výslužbě, jenž dosud z vlastní vůle spravoval místní sklad Civilní obrany a domníval se, že je pan Radana jeho jediným věrným spojencem v chystaném útoku na nepřátelské imperialistické velmoci s použitím chemických zbraní. Protože jak jinak si mohl vysvětlit to, že si na něm pan Radana vyprosil nejen funkční plynovou masku, ale raději i kompletní IPCHO (pro vás již tohoto neznalé individuální prostředky chemické ochrany), a pokud už nevyšel z domu v tomto kompletním protichemickém oděvu, pak měl alespoň roušku přes ústa a igelitové pytlíky na všech končetinách, že?
A štěstí mu přálo. Tuberkulózu naštěstí nedostal. Vzdoroval této až do chvíle, než jej namísto tubery přepadl chorobný strach z choroby jiné. A sice z AIDS.
(pokračování zítra)
