Bude Čechy někdo „bránit“?

Drahé Češky, drazí Češi! Mnozí z vás jistě alespoň čas od času navštíví našeho západního souseda, Německo.

Protože jsme sice v minulosti poněkud zaostali, prožili za železnou oponou nejedno příkoří, ba snad i utrpení, někteří z našinců za minulého režimu zaplatili za své počínání si zde i zdravím, ba i životem, ale to je nyní už minulost. Nyní můžeme zcela svobodně vstoupit i na území Německa. A Německo je přátelská země.

Nyní už záleží jenom na nás, zda se tam budeme cítit cizími nebo zda učiníme něco pro to, aby bylo naše tamní soužití s Němci snazší a příjemnější.

K čemuž pochopitelně nejvíce přispěje, naučíme-li se co nejlépe němčinu, abychom rozuměli tamním obyvatelům a též mohli těmto vyjádřit své názory.

Vězte však, že v Německu žijí lidé, kteří mají mnohá práva a značnou svobodu.

Vládne tam kupříkladu všeobecná svoboda vyznání.

Ženy tam mohou žít svůj vlastní život a mají stejná práva jako muži, se ženami je tam zacházeno s respektem.

V Německu se též respektuje vlastnictví ostatních lidí.

Nevstupuje se tam na soukromé pozemky, do cizích zahrad, stodol a jiných objektů a nesklízí se ovoce a zelenina, které patří někomu jinému.

Německo je také čistá země a chtělo by touto i zůstat.

Odpadky se tam tudíž vyhazují do k tomu určených popelnic či odpadkových košů.

Je-li člověk právě na cestě, bere své odpadky s sebou k odpadkovému koši a neodhazuje je jednoduše kamkoliv, kam se mu zlíbí.

V Německu se za zboží v obchodě nejprve platí a až poté se toto rozbaluje.

V Německu slouží voda k vaření, mytí se, uklízení.

A také se tato používá ke splachování toalet.

Jsou tam k dispozici veřejné záchodky, které jsou určeny pro všechny. Po použití těchto je zvykem opouštět je čisté.

V Německu se po dvaadvacáté hodině dodržuje noční klid. Po desáté večerní se tam dodržuje odpovídající ticho, aby nebyli spoluobčané rušeni.

I pro cyklisty tam platí pravidla, sloužící k tomu, aby tito byli při jízdě v bezpečí sami a současně neohrožovali ani jiné. Nejezdí se tam na stezkách pro chodce, nejezdí se ve třech na jednom kole, nefunkční brzdy se opravují, nebrzdí se nohama.

Chodci používají v Německu chodníky a pokud pak tyto nejsou k dispozici, chodí tito za sebou po okraji cesty; nikoliv po ulici a už vůbec ne vedle sebe.

Potřeba se tam vykonává výhradně na toaletách, nikoliv v zahradách, parcích, za živými ploty a v křoví.

Německé dívky a mladé ženy se cítí být obtěžovány, je-li po nich vyžadováno telefonní číslo či facebookový kontakt. Proto by tak nemělo být činěno.

A i když se našinci a místní případně pospolu necítí právě nejlépe, můžeme si být jisti, že tamními budeme přijímáni bez nějakého kladení si neadekvátních požadavků. A proto Němci vyjadřují prosbu, abychom dbali alespoň toho výše uvedeného, naprostých samozřejmostí, abychom tam mohli společně soužít.

Čímž jsem u konce. A teď už jdu jenom vyčkávat. Zda se nějaký humanista rozječí, že z Čechů dělám „píp“, že jsem rasista a našince šikanuji. Jak tomu bylo v obdobné situaci před pár dny v německém Hardheimu (http://www.denik.cz/ze_sveta/nemecka-obec-nabada-bezence-k-cistote-a-placeni-v-obchode-20151009.html). Nebo zda bude, v což doufám, ticho po pěšině. Protože zloději a ti z našich řad, kdo po sobě ani neumí spláchnout a kadí na ulici, nestojí za to, aby je někdo z rádoby humanistů „bránil“. Na rozdíl od migrantů v Německu.