Až potkáte paní Merkelovou…

… nebo pana Dienstbiera, nebo paní Šabatovou, nebo zkrátka někoho jiného, kdo se bije v Evropě za „práva“ těch, kdo k nám prchli a chovají se tak, jak by se coby hosté – navíc téměř nikým nezvaní – chovat neměli…

… možná byste jim mohli ukázat článek z http://www.novinky.cz/ekonomika/394195-smrt-hladem-hrozi-v-somalsku-podle-osn-az-60-000-deti.html. Který nám nyní zprostředkovala ČTK a který je vlastně svým způsobem jistým pokračováním informací jiných, jež jsem tu zmínil už i já (http://pondelik.blog.idnes.cz/c/494133/a-bylo-by-po-hladu.html).

Protože poté, co zaznělo, kterak hrozí smrt hladem čtrnácti milionům lidí v jihoafrických státech Malawi, Zimbabwe a Madagaskar, jež postihlo sucho a tomuto následující neúroda, se tento seznam ještě rozrostl. Ne že by šlo o nějaké nové případy, jen se o nich tak jaksi doposud nemluvilo. Protože jak známo – co sejde z očí, sejde i z mysli.

A tak je tu třeba i obdobně postižená Etiopie, jež potřebuje naléhavě potravinovou pomoc pro až deset miliónů lidí, je tu poměrně nový africký stát Jižní Súdán, v němž akutně hrozí smrt hladem čtyřiceti tisícům lidí. No a v Somálsku by nějakou formu humanitární pomoci potřebovalo asi čtyřicet procent obyvatel, tedy přes čtyři a půl milionu lidí, a kvůli suchu tam hrozí smrt hladem i skoro šedesáti tisícům dětí.

Tyto údaje sdělila sama OSN, jíž zřejmě nelze nedůvěřovat. Stejně jako tato sdělila, že jsou tam nejvíce ohroženi tamní uprchlíci, jsoucí na útěku před terorem za strany islamistů.

A jenom pro úplnost dodejme, že podobné problémy postihly i část Jihoafrické republiky, v níž to však ve srovnání s výše zmíněnými zeměmi „tolik nehoří“.

Tyto země potřebují urgentní pomoc pro své lidi. Kteří skutečně často nevědí kudy kam. Jejich i tak rozhodně ne sladký život se změnil kvůli suchu v peklo. Umírá se tam hlady. A umírat se i bude, pokud se oněm zemím nedostane pomoci. Něčeho, čím by mohly nakrmit své lidi.

A já bych chtěl požádat ty v úvodu zmíněné i mnou opomenuté humanisty a „humanisty“, kteří si toho jaksi při usilovné obhajobě k nám do Evropy se valících imigrantů nevšimli nebo nad tím alespoň zavřeli oči a ani nemukli, aby se konečně probrali. Aby nakoupili za pár vlastně „drobných“ ty nejzákladnější zemědělské plodiny, jejichž přebytky nejednou vyspělý svět i topí v elektrárnách, nemaje pro ně lepší využití, a vyvezli je tam. Aby tamní lidé měli co vzít do úst a mohli aspoň přežít. A ať mi tito naši dobrodějové neříkají, že na to nejsou peníze. Ať ani nemuknou, že na to nemáme!

Protože na to máme! Nebo bychom na to tedy aspoň měli…

Kdybychom poslali do háje (nebo přinejmenším do sponzorovaného Turecka) všechny ty nevděčníky, kteří opovrhují pohostinností, již my platíme a za niž všichni naši političtí dobráci a „dobráci“ zaplatili, platí anebo zaplatí dobrou pověstí a dříve či později i kariérou. Kterým u nás (mimo jiné) ani nechutná to, co jim naši pečovatelé o ně za naše peníze servírují až pod nos. Ve výše uvedených zemích je totiž dost a dost těch, kteří by nám byli vděčni i za docela obyčejnou kukuřici, jakou u nás akorát tak silážujeme pro krávy…

A rozhodně by za to do Evropanů „po francouzsku“ nestříleli…