Ať si myslí, co chce, ale…

Už jistě z médií víte, co si dotyčný myslí. Dotyčný, který byl možná vylosován, aby zahájil onu dříve přislíbenou „antichartu“ proti odpůrcům imigrantů, možná se chce jen zviditelnit a možná za to od Západu i něco dostal.

Už nejspíše víte, s čím před nás předstoupil. Náš vysoko na politickém Olympu uhnízděný Pelikán, jehož názory osobně považuji za daleko škodivější než třeba chřipka rozšiřovaná čas od času jinými ptáky.

Ministr spravedlnosti Pelikán se stal první vlaštovkou, jež se vyslovila jinak než ostatní politici, jinak než většina našeho plebsu (http://zpravy.aktualne.cz/domaci/nalada-v-evrope-se-zmenila-meli-bychom-uprchliky-prijmout/r~f7c40c7e585b11e5b286002590604f2e/).

Podpořil jako zatím jediný český vládní politik otevřeně povinné kvóty na přerozdělení uprchlíků mezi země Evropské unie; tedy to, že i my bychom měli hojně přijímat ty, jež ve svých řadách povětšinou nevítáme. A pokud už jsme ochotni takové vzít, pak nikoliv automaticky a na povel.

Důvody, proč pan Pelikán smýšlí tak, jak smýšlí? Nálada v Evropě se prý změnila, podle toho, co slyší od svých zahraničních kolegů či čte v cizích médiích, se dostáváme do izolace a i „mlčící většina“ (nejen) jeho hnutí se už podle jeho názoru necítí úplně komfortně v postoji, který dnes zastáváme. Prý žijeme v jedné Evropě a máme se tak podělit o její problém, máme dát najevo, že ji v tom nenecháme.

Sice pro nás pan Pelikán současně vyjadřuje i kousek toho alibismu, a to údajnou nejistotu, zda to, co navrhuje Evropská komise, je to správné řešení, toť ale vše. Že prý navrhnul, že bychom dejme tomu byli pro přerozdělování imigrantů, ovšem s podmínkou, že kdyby jich bylo moc, mohli bychom z toho systému vystoupit… Hádejte, kdo ze „starých Evropanů“ ho za tuto obezličku provázející jeho politicky sebevražednou vstřícnost pochválil… Nikdo, samo sebou.

Ovšem vzápětí pokračuje pan Pelikán v proimigračním duchu. Třeba že jednoznačně máme přijmout těch na nás dnes připadajících čtyři a půl tisíce uprchlíků. Protože to není pro naši zemi problém – máme třeba stejně jako Evropa nedostatek pracovních sil a máme tedy uvítat ty, kdo chtějí pracovat; a naopak odmítnout ty, kdo pracovat nechtějí. Jak je v tom davu rozlišit, to už ale nezmínil. Nemáme se bát islamistů z řad migrantů, protože ti nebezpeční k nám cestují daleko pohodlněji a k této formě migrace se nesníží; a navíc za všemi dosavadními islámskými útoky v Evropě byli dlouhodobě etablovaní muslimové a nikoliv imigranti. A jaksi zapomněl přiznat, že i potomci dnešních islámských imigrantů budou jednou takovými etablovanými muslimy. A máme brát i migranty prchající před válkou, i ty ekonomické, protože i když prchají „jen“ před bídou, zasluhují si za ta cestou vytrpěná muka pochopení a pomoc; čímž se pan Pelikán stal dokonce papežštějším než papež, tedy přesněji němečtějším než Němci.

Prý se nemáme bát neznámého. Že až si imigranty osaháme, poznáme je, zjistíme, že jsou stejní jako my, že bát se netřeba. Pokud tedy začneme kontrolovat hranice a nějak nahradíme živelné nebezpečné migrační toky nějakou zcela organizovanou migrací. Jenže… kdyby to někdo v Evropě dokázal, nebyl by problém, který tu je; a že by to zrovna náš ministr spravedlnosti rozlousknul… A pokud na migranty budeme hodní – protože sám pan Pelikán varuje před sekundární radikalizací, jíž jsme svědky třeba ve Francii,  kde místní islamisty odmítají a zahánějí je tím do kouta.

A rozhodně bychom prý ilegální (= nezákonné) migranty neměli nechat strádat zavřené v detenčních zařízeních. Protože pan Pelikán podle svých slov ani nechápe,  proč jsou vůbec zavřeni a takto omezováni. Smutné, že? Když to ví všichni, ale ausgerechnet zrovna sám ministr spravedlnosti ne.

Nu což! Ať si pan Pelikán myslí, co chce. Je přece demokracie. Aspoň prozatím. Jenže… Neměl by přitom zapomínat, že on není jen tak někdo. Že se nechal zvolit svým lidem, námi. A měl by tak coby náš volený zástupce především hájit zájmy svého lidu a nikoliv naopak zájmy těch zvenčí, kdo si chtějí na náš úkor polepšit. A pokud to nechápe, asi by měl raději podobně jeho migrujícím chráněncům zkusit štěstí někde jinde. Nejlépe hodně daleko.