Jdeme na to prý špatně. A tudíž máme to, co máme. Katastrofální situaci v našem vězeňství. Naše věznice jsou přeplněné, čehož si všimla už i naše ombudsmanka, jež vzápětí doporučila ministerstvu spravedlnosti změny.
Protože to prý podle paní Šabatové už takhle dál nejde (http://www.rozhlas.cz/zpravy/politika/_zprava/vetsina-ceskych-veznic-je-preplnenych-v-odolove-prekracuji-kapacitu-o-tretinu--1596377). Není možné, aby byla překračována kapacita vězení a v těchto bylo jako dnes 21.500 odsouzených, což je o osm stovek více než kapacita těchto zařízení. Není možné, aby na každého z našich vězňů připadala někdy i pouhá polovina ubytovací plochy ve srovnání se zahraniční „konkurencí“, není možné, abychom byli v rámci Evropy mezi nejhoršími, co se týká poměru počtu vězňů k počtu obyvatel země.
Nelze se prý s tímto stavem věcí smířit, protože to mezi našimi odsouzenými zvyšuje napětí. Vždyť si jenom představte, co to je, když jsou trestanci ubytováni i po šesti a více na cele a zcela tak postrádají soukromí! Když „je to žere“ a oni se kvůli tomu dnes a denně napadají, vyhrožují si a podobně. A není možné je rozestěhovávat, aby se situace uklidnila, protože není kam. A k tomu navrch připočtěte, že je ve výkonu trestu i stále více narkomanů a lidí s psychickými problémy.
Řešení prý u nás hledáme, jenže prozatím jen ta špatná. Tedy jedná se o tom, jak kapacity věznic zvyšovat, aby se dostalo na všechny „potřebné“. A zároveň se u nás i nadále ukládají poměrně dlouhé tresty odnětí svobody, čímž už jsme my Češi proslulí, a naši vězni se příliš často nepolepší a sedm z deseti takových se do vězení vrací opakovaně. Protože náš systém neumí vězně napravovat. Třeba i proto, že „nejsou lidi“ a jejich možnosti jsou omezené.
A úkolem našeho vězeňství má být odborná práce s odsouzenými a působení na ně, aby se dokázali vrátit do společnosti a být jejími platnými členy. Podle paní ombudsmanky se tudíž má zpracovat koncepce reformy a zrevidovat trestní politika. Aby bylo věznění něčím jiným než odstrašováním.
Vězni by tak neměli být tak často zavíráni, neměli by za mřížemi trávit tolik času v tak otřesných podmínkách, měli by tam být vychováváni, aby se už do lochu nevraceli. Má se jim namísto represe více pomáhat.
Prostě pro naše kriminálníky požaduje paní ombudsmanka totéž, co vcelku nedávno žádala i pro nelegální migranty. Chce, aby se měli dobře, abychom na ně byli hodnější a vytvářeli jim lepší podmínky k životu. Za což se nám prý tito odvděčí tím, že už se nebudou tak často stávat recidivisty.
Což by sice podle mého názoru mohlo někdy i zafungovat, jenže jak kdy a jak kde. Jak svědčí i právě situace stran těch „trýzněných chudáků migrantů“ a jejich počínání naštěstí pro nás zatím jenom v okolních evropských zemích a Turecku.
Jenže ať to paní ombudsmanka myslí sebelépe, ať má možná někdy i pravdu, mne nepřesvědčí. Já jsem i nadále názoru, že kriminál je od toho, aby byl provinilec potrestán; a nikoliv hýčkán a citlivě přemlouván k polepšení se. Já se i nadále domnívám, že spíše než pedagogové, psychologové, sociální pracovníci a další pomohou od recidivy mizerné cely s tvrdými pryčnami a ještě tvrdším režimem. Že lotra spíše napraví dlouhý život o chlebu a vodě a třeba i karabáč, než něžná slůvka v luxusních vězeních s all inclusive.
Že se zločinec lekne spíše představy dlouhých let strávených v otřesné přecpané base než pobytu někde, kde se bude i bezpracně mít možná líp než kdekoliv na svobodě.
A jsem zvědav, zda zvítězí tvrdá ruka nebo jestli ty „chudáky“ vypustí na radu paní ombudsmanky do lepšího prostředí a třeba i na svobodu. Zda si trestnou činnost pachatelé odskáčou nebo za ni dostanou od paní ombudsmanky svým způsobem vlastně odměnu…
V naší zemi se bojím spíše příklonu k té druhé, humánní variantě. I když humánní jak pro koho. Pro slušné lidi nikoliv.
