Pan Radana si jako vždy přinesl ze své poštovní schránky balík letáků a nemaje právě jako obvykle nic lepšího na práci se v těchto začal probírat. Listoval tiskovinami propagujícími akční zboží v obchodech široko daleko, prohlížel si tuto nejednou vcelku lákavou nabídku, ovšem nesdílel nadšení s početnými davy důchodců a jiných sociálně slabých, kterým byly takovéto slevy vesměs ku potěše. Protože jemu se zde prezentované ceny ani trochu nezamlouvaly. Ba byl těmi inzerovanými nabídkami doslova znechucen, rozezlen na nejvyšší míru.
Protože třeba tohle! Nebo tamhleto. Nebo třeba to, to, to a ono. Takové věci a za takové ceny! A ti obchodníci se tím ještě chvástají, vystavují tuhle nehoráznost drze na odiv všem.
„Přes hubu by měli dostat,“ běsnil náš hrdina. „Nakopal bych jim, když to vidím. Protože tohle…“
Jenže listovat nepřestal. Protože neoplýval žádným velkým jměním a vzhledem k jeho vztahu k práci nebyla žádná naděje, že by si kdy velké peníze vydělal. A proto se musel bedlivě starat o to, co a kde je za kolik k mání.
A tak listoval dál a dál, byť byl minutu od minuty rozezlenější a rozezlenější. Z jeho úst zněla slova, jež by si žádný z inzerujících obchodníků nedal za rámeček, a nejednou si pan Radana musel ulevit i tím, že přímo praštil pěstí do desky stolu.
Taková hanebnost! Chtít po obyčejných chudých lidech jako on takové peníze! Vždyť s takovými odpornými cenami se mu vlastně vůbec nevyplatí, aby do těch obchodů chodil. A aby tam nakupoval. Při těchle cenách se mu nevyplatilo nakupovat tam tak jako doposud.
Tedy za pět prstů.
