Jak je již delší dobu známo, rozhodl se náš ministr zemědělství zahájit válečné tažení proti pančovanému vínu a černému trhu s tímto. Návrhů, jak by mělo být činěno, už padlo několik, přičemž se až doposud žádný tak docela nelíbil. Pochopitelně především těm, kdo s vínem nebo tím, co je za ně označováno, obchodují. A dost možná i prostému lidu, protože znáte to… když je něco levné, vychlastáme to a moc se vesměs neptáme.
A tak se propagovaly moky z Moravy a Čech, vymýšlely se způsoby, jak odlišit to pravé od nepravého a nakonec se dokonce šuškalo i o tom, že by se mělo zkomplikovat obchodování se sudovými víny.
Ovšem ať bylo navrženo cokoliv, vždycky vzápětí zaznělo, že jsou naši nebozí vinaři ohroženi, že budou tratit, skomírat, ba i zanikat.
A tak se nyní objevil další ministerský nápad. Že by se prý měl omezit dovoz sudových vín ze zahraničí. Že prý by se toto v budoucnu mohlo dovážet a dále prodávat pouze v baleních s etiketou a o objemu do pětadvaceti litrů, jež nelze znovu naplnit. Čímž by zákazníci získali větší jistotu, že nekupují víno pančované. Vinaři naši by pak mohli své sudové víno prodávat kromě svých sklepů či prodejen i ve smluvních vinotékách, tyto smlouvy by však byly evidovány Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí.
Tím by se prý omezila možnost ilegální manipulace s nápojem bez vědomí dovozce a toho, kdo ho stáčí a prodává. A dozorové orgány by snáze odhalovaly viníky, načež by ti, kdo porušili zákony, přišli o možnost čerpat dva až tři roky dotace. A stát by si tímto počinem polepšil ročně o 2,5 miliardy korun, jež nyní tratí tím, že zhruba sto milionů litrů vína ročně není zdaněno.
Ministerstvo chce tuto chystanou novelu předložit vládě do konce prvního pololetí. A pak by už tedy asi mělo být lépe, pokud to tedy tentokrát vyjde a dobrá věc se podaří. Protože pak už prý budeme přesněji vědět, co že to pijeme.
Budeme daleko přesněji vědět, koho z naší řádově půlmilionové armády lidí závislých na alkoholu přivedla do léčeben či na záchytné stanice skutečná „vína z Moravy, vína z Čech“.
