Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Aby nás tak ještě kopli někam stranou!

Tak prý si stále více našinců šetří na svůj funus. Tři ze čtyř seniorů tak prý činí, a to především proto, že si nemohou být jisti tím, jak se jednou zachovají pozůstalí, až tu tito senioři sice budou, ale už nebudou. Prostě až budou tady, ale už v pánu.

Starší spoluobčané tak doufají, že se díky svým úsporám na poslední rozloučení dočkají důstojného odchodu z tohoto světa. Protože jinak…

V dnešní době jeden nikdy neví. A je vcelku logické se finančně zajistit nejen na sklonek svého života, ale i na to, co přijde již krátce po něm. Protože stejně jako se již za minula strkali staří rodiče nejednou do domova důchodců, svěřují se dnes naši nebožtíci stále častěji do rukou státu. Protože jejich příbuzným takzvané sociální pohřby přicházejí nejednou náramně vhod. Lidé tvrdí, že nemají na pohřeb peníze, ať už tyto skutečně nemají nebo je pouze nechtějí oželet, a nechají své skonalé blízké pohřbít na náklady státu. Což se jen za loňský rok stalo údajně v patnácti stech případů. A ani šťastlivec z řad nebožtíků, jímž rodina neopovrhne, nemusí mít v rakvi ještě na růžích ustláno a musí se nejednou při svém pohřbu obejít bez obřadu.Protože peníze jsou, jak známo, až na prvním místě. Běžný pohřeb bez obřadu prý vyjde na nějakých deset tisíc korun, s obřadem pak na více než dvojnásobek, a ani hrob samotný není zrovna zadarmo. A za takové peníze už by se dalo pořídit i něco zajímavějšího, než je útulný hrobeček či alespoň pohodlná urna pro dědečka, babičku či jiného příbuzného. Což, jak vidno, mnozí z nás i činí.Ovšem jakkoliv právě napsané vyznívá nevesele, lze i na tomto najít alespoň špetku něčeho pozitivního, dobrého. A tím je právě to, že ani ti odvržení nemajetní nejsou ztraceni. Protože i o tyto se někdo na poslední cestě postará, jakkoliv, jak už tomu bývá, ne na zrovna špičkové úrovni.A tak se (alespoň prozatím) není čeho obávat. Protože stát nás nekopne někam stranou, abychom dejme tomu nepřekáželi v námi im memoriam uvolněných bytech, abychom neblokovali až do úplného obrácení se v prach veřejné komunikace, aby naše tělesné schránky nezabíraly sedadla v dopravních prostředcích či jiná místa, kde si zrovna usmyslíme odebrat se na věčnost. I ti nejchudší a nejopuštěnější mají nárok aspoň na skrovné věčné schrupnutí si, byť nejednou jen v urnách kdesi ve sklepeních státních institucí.A stát tak činí vlastně nejednou zcela nezištně. Může se sice se svou pohledávkou přihlásit do dědického řízení, ovšem kde nic není, tam ani ministr financí nebere. A – považte – takový nebožtík si dokonce svůj žeh na státní náklady nemusí ani odpracovat veřejně prospěšnými pracemi. Třeba jako popel sloužící coby posypový materiál na zimní zasněžené chodníky.

Autor: Viktor Pondělík | sobota 22.11.2014 9:00 | karma článku: 8,31 | přečteno: 336x
  • Další články autora

Viktor Pondělík

Nebohá země česká

Jestli jsem poslední dobou něco neslyšel, pak to byly nějaké pozitivní zprávy. Skoro jako kdyby se všechno dobré ze světa vytratilo a zbylo jenom to špatné. A jako kdyby se navrch všechno smrsklo na pouhou ekonomiku.

10.7.2022 v 23:13 | Karma: 0 | Přečteno: 68x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Skvělý nápad, páni europoslanci

O nás lidech se ví, že si ničíme své životní prostředí. I když se bez přírody neobejdeme, škodíme jí mnoha různými způsoby. A co na to politici?

11.6.2022 v 8:20 | Karma: 0 | Přečteno: 46x | Diskuse| Politika

Viktor Pondělík

Sliby u nás neberou konce

Když člověk poslouchá řeči našich politiků, nejednou skutečně neví, zda se tomu má smát nebo spíš brečet.

14.5.2022 v 15:31 | Karma: 0 | Přečteno: 42x | Diskuse| Ekonomika

Viktor Pondělík

Nejsme zrůdy, bruselata

V uplynulých letech si svět zvyknul označovat nás Čechy za xenofobní smečku, neochotnou pomáhat nešťastným lidem. Stalo se to běžným tématem od chvíle, kdy začala předchozí migrační krize, a všichni víme, jak se tehdy věci měly.

18.4.2022 v 16:09 | Karma: 0 | Přečteno: 10x | Diskuse| Společnost

Viktor Pondělík

Jací my Češi jsme?

Snad jenom někdo úplně slepý a hluchý by dosud neregistroval, jak se naše země utěšeně (nebo neutěšeně?) zaplňuje běženci z Ukrajiny.

21.3.2022 v 16:26 | Karma: 0 | Přečteno: 8x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici

25. května 2024  12:55

Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“

1. června 2024  20:18

Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...

Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu

1. června 2024  20:09

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...

Psa, který připomínal kostru, nalezli u chatky. Případů týrání zvířat přibývá

1. června 2024

Premium Počet brutálních případů týrání zvířat roste. Lidé z útulků říkají, že tak hrozné zacházení nikdy v...

Levné a vyrobené „na koleni“. Drogy dorazily i na Kubu, narkomafie zatím ne

1. června 2024

Premium Na Kubě, jak známo, hezky svítí sluníčko, často tam prší, takže tam dobře rostou rostliny, tedy i...

  • Počet článků 1394
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1273x
Od chvíle, kdy jsem se narodil, uplynulo již plus mínus devět pětiletek. A mám-li se za těmito ohlédnout, pak o sobě mohu zmínit třeba to, že jsem strávil řádově dvě desetiletí ve školních škamnách, od mateřské po vysokou školu, abych poté většinu své profesní dráhy strávil tamtéž, jen na opačné straně barikády. Pomineme-li tedy závratnou kariéru, již jsem započal coby hotelový recepční a ukončil až na daleko významnějším postu topiče tamtéž. K mým koníčkům patří již od počátku milénia zejména mé každoroční anabáze do mojí milované druhé domoviny, Jihoafrické republiky, a pokud pak setrvávám na naší polokouli, nejraději píši a píši a píši, aby měli ti, kdo umí číst, co číst, pokud to chtějí číst.

Seznam rubrik