Vážně nechápu, jak mohl někdo takový jako já vystudovat vysokou školu. Takový hlupák, který nechápe ani tak elementární věci, jako je nejnovější řešení, jehož bylo v zájmu Evropské unie dosaženo.
A není to zdaleka poprvé. Protože už kdysi jsem nechápal, proč tu lavinu ilegálních přistěhovalců nelze jednoduše nebo třeba i nejednoduše vyprovodit z území EU, na něž tito nezákonně vstoupili, nu a později jsem nechápal, proč mocní nemohou či spíše ani nechtějí pochopit stavbu plotu v Maďarsku a nejen tam.
Prostě mi to můj primitivní mozeček nikdy nějak nebral. Proč není možné to, co podle mne možné, ba přímo žádoucí, bylo, a proč to, co bylo podle mne nemožné, připadalo mocným našeho světa samozřejmé.
A teď mi to v hlavě šrotuje nanovo; a já zase nějak nechápu. Zprvu jsem se sice domníval, že chápu a že to logiku má, jenže pak jsem si přečetl zpravodajství a jsem zase tam, kde jsem byl. Úplně mimo.
Protože jsem konec konců i vcelku chápal, že nám jedině prospěje, když se Turecko postaví na naši stranu a začne zadržovat či dokonce vracet zpět migranty, kteří by nás jinak zaplavili a stáhli ke dnu. A bylo též vcelku pochopitelné, že se Turci neobětují a nebudou namáhat jenom proto, že si to u nás přejeme, že budou chtít nějakou tu protislužbu. A k této jsem byl v našem zájmu i svolný.
A stalo se. Byla uzavřena dohoda. Přesně taková, jak jsem předpokládal. Turecko dostane pěknou hromádku peněz a na oplátku se postará, aby onen příval ilegálů ustal nebo alespoň výrazně opadl, ba i bude brát nějaké ty nežádoucí zpět. Abychom si od nezvaných hostů trochu oddechli.
Obětovali jsme nemalé peníze. U nás samotných se jedná o celé stovky milionů. A za co?
Právě za to, co mi má hlava nebere.
Poté, co Turci dostanou své peníze, poté, co se Turkům odstraní překážky při jejich cestách do Evropské unie… navrhne Evropská komise, abychom k nám do Evropy legálně přesunuli 400.000 syrských uprchlíků, kteří jsou nyní v uprchlických táborech v Turecku!
Podle předsedy této komise Junckera, jemuž již delší dobu nemohu přijít na jméno, bude v prosinci navrženo, aby členské státy unie na dobrovolném základě převzaly a přerozdělily si oněch skoro půl milionu lidí, kteří jsou dosud v Turecku. Což je prý nápad Německa (a jmenovitě pochopitelně paní Merkelové). Podle německé kancléřky má být toto řešení představeno do příštího řádného summitu unie, tedy do 17. prosince.
A jak pan Juncker řekl, je prý k tomuto projektu svolných už osm eurounijních států a podle paní Merkelové jich zřejmě bude ještě více. Ač diplomaté jejich optimismus rozhodně nesdílejí.
Ať tak či onak, sedím tu a marně si lámu hlavu. Ne nad názory dua Merkelová-Juncker, nad nímž jsem už dávno zlomil hůl, ale nad samou podstatou tohoto údajně spásného řešení.
Ne a ne pochopit, v čem je nám toto řešení vlastně takovým úžasným přínosem. Čím nám prospěje to, že zaplatíme Turecku miliardy eur za to, že začne na svém území s kontrolou, tříděním a blokováním nežádoucích migrantů, které tu nechceme, když si jich odtud vzápětí 400.000 sami přivezeme. Což je vlastně totéž, jako kdyby si podnikatel zaplatil bezpečnostní službu, aby se mu po továrně nepoflakovaly nepovolané osoby, a pak si tam ty nepovolané sám přivezl.
Pořád mi nejde na rozum, čím je toto řešení tak výhodné. Proč není lepší za ty miliardy eur jednoduše postavit hodně vysokou a pevnou zeď.
