A s migranty ruku v ruce…

Tak jsme prý zkrátka ve válce. Sice jsme na svého nepřítele přímo na frontě ani jednou nevystřelili, ale dali jsme zbraně do rukou těch, kdo tak učinili za nás a tak jsme v tom i my. A nezříkám se našeho a svého vlastního podílu.

Jsme ve válce. Po boku těch, kdo chtějí žít podobně jako my a kdo nechtějí žít jako oni. Kdo se nechtějí přizpůsobit životu á la Islámský stát a proto proti tomuto bojují. Protože kdybychom nebojovali, oni islamisté nás prý pozabíjejí.

Ovšem prý jenom tito. A proto máme bojovat proti Islámskému státu, avšak zároveň nikoliv proti všem muslimům (http://zpravy.idnes.cz/komentar-lubose-palaty-k-utokum-v-parizi-fpg-/zahranicni.aspx?c=A151114_095028_zahranicni_neh). Protože prý mezi muslimy nemáme jenom nepřátele na život a na smrt. Jsou prý mezi nimi i mnozí, kteří jsou na naší straně barikády.

A těmi z nich, kdo jsou našimi spojenci, jsou (prý) běženci. Ti, kteří poslední dobou masově a nekontrolovaně zaplavují matičku Evropu. Ti jsou na naší straně, protože… Protože prchají před stejným nebezpečím, které ohrožuje více a více i nás samotné. A které se právě projevilo třeba i oněmi tragickými teroristickými útoky v Paříži.

Uprchlíci, kterým se tu vzpouzíme, prchají před týmiž brutálními monstry ze Sýrie nebo Iráku do Evropy, hledaje tu spásu. Protože kdyby prý tomu tak nebylo, kdyby byli na straně IS, mířili by tito do Mosulu a ne do Berlína, Mnichova nebo Stockholmu. Uprchlíci jsou prý tudíž naši spojenci. Přinejmenším podle známého moudra, že „nepřítel mého nepřítele je mým přítelem“.

A proto prý nesmíme připustit, aby teroristické akce Islámského státu vyvolaly naši nenávist k muslimům. Nemáme nenávidět k nám přicházející muslimské imigranty, protože to jsou ti, kdo nám v boji s Islámským státem, do kterého se nyní máme vrhnout se vší rozhodností, straní. Kdo zažili zvěrstva našeho nepřítele, jež my zažívat nechceme. Máme být vůči imigrantům lidští, humánní, soucitní, jak nám velí takzvané evropské hodnoty, máme běžencům ze syrské a irácké války i nadále pomáhat a nedopustit, aby jim bylo u nás ubližováno. Protože jsou to prý oběti stejné války, jež nás nyní zasáhla v Paříži, nejsou našimi nepřáteli; právě naopak.

Máme se s oněmi k nám se valícími migranty spojit v boji proti společnému nepříteli, Islámskému státu. Máme být s těmito spojenci a společně zvítězit…

Článek, který mne tu inspiroval, má logiku a v podstatě by se s ním dalo souhlasit. Ale přesto nesouhlasím. Protože…

Jak známo, imigranti nepřispěli nikterak k naší jednotě. Jestli jsme my Evropané kdy v minulosti byli ochotni stát si bok po boku, pak právě díky všemožným „kvótám“ nyní ruku v ruce nejdeme. Právě migrační vlna oslabila naši jednotu; dokonce více než dříve řecká předluženost, jež byla v zemích řídících se tím, že peníze jsou vždy až na prvním místě, veledůležitým tématem.

Jak známo, jsou těch k nám se valících nebo už přivalených migrantů statisíce. A kolik radikálů zapříčinilo ten „cirkus“, co nyní vidíme v Paříži, Francii a vlastně celé Evropě! A jak snadno se mezi hordami běženců ukryje vlastně pár jedinců, kteří nás dokáží takhle rozhodit! Ať mi nikdo nezkouší vyprávět, že jsou naše instituce schopny dostatečně prověřit všechny ty, kdo k nám ilegálně přicházejí nebo už přišli, že je dokáží mít pod kontrolou i nadále. Jeden terorista na sto tisíc „hodných“ imigrantů a máme zaděláno na další „Paříž“, jeden terorista na nějakých pět tisíc imigrantů a máme totéž ve všech hlavních městech Evropy.

A hlavně! Jak známo, je mezi těmi sem se valícími imigranty strašná spousta mladých, silných a hodně sebevědomých mužů. A co tito udělali? Utekli. To jsou ti naši spojenci, spolu s nimiž máme ony brutální nepřátele porazit?

Zkuste „našim spojencům“ dejme tomu ve francouzské „džungli“ v Calais nebo třeba v našich Drahonicích rozdat zbraně…