Přečetl jsem si ve zpravodajství na internetu zdánlivě docela banální story, jež by jindy zřejmě unikla mé pozornosti. Protože se mne přece vůbec netýká. Jenže ačkoliv se mne netýká, tentokrát mne zaujala.
Protože tu byl zmiňován sedm let starý případ, kdy majitel hotelové restaurace v Mladé Boleslavi na dveřích této vyvěsil oznámení o zákazu vstupu dětem do šesti let (http://www.novinky.cz/domaci/398803-spor-o-zakaz-deti-v-restauraci-bude-pokracovat.html). Čímž se podle České obchodní inspekce dopustil diskriminace hostů a vyfasoval za to desetitisícovou pokutu.
Bránil se prý sice argumentem, že mu šlo především o klid jeho hostů, kterého si jeden v přítomnosti malých dětí často zrovna neužije, jenže neuspěl. A rozhodně si nepolepšil ani přidaným oznámením, že děti starší šesti let tam vždy musí být v doprovodu rodičů.
Panu majiteli se trest nelíbil a rozhodl se bránit proti oné pokutě žalobou.
U Městského soudu v Praze uspěl, u Nejvyššího správního soudu však nikoliv. A tak to skončilo dokonce až u Ústavního soudu. A Ústavní soud kauzu kvůli jakýmsi procesním důvodům vrátil Městskému soudu v Praze.
A tak spor o zákaz dětí v oné restauraci potrvá i nadále. Protože se Česká obchodní inspekce a Nejvyšší správní soud domnívají, ba jsou přesvědčeny, že jde o diskriminaci. Zákaz vstupu dětí do restaurace bez „objektivního zdůvodnění“ je prý opravdu diskriminační…
Jistě, jsou případy, kdy bych v diskriminaci u podobného majitelova rozhodnutí věřil nebo alespoň měl oprávněné pochyby. Jenže ať se na mě zastánci těch „ublížených“ klidně zlobí, toto podle mne není takový případ.
Mně osobně to jako diskriminace právě nepřipadá.
Třeba už jenom proto, že mi vážně nepřipadá (až na některé výjimky, jako je dejme tomu rodinný oběd) normální, aby se po restauracích poflakovaly děti z mateřské školy či ještě menší. Nebo aby bez dozoru rodičů vysedávaly po restauracích děti ve věku nad šest let. Zejména když tak často lamentujeme nad tím, jak jsme v čele statistik spotřeby alkoholu mladistvými a jaké to přináší problémy.
A nejen proto. Protože nebude-li stát v tomto případě zákon na straně majitele onoho podniku… mohli bychom si to klidně pěkně zavařit ve chvíli, kdy definitivně vejde v platnost slavný ministerský nápad zakázat v restauracích kouření.
Protože jestli se nesmí v restauraci zakázat pobyt malých dětí, jež by obtěžovaly ostatní hosty, jak chcete zakázat v týchž zařízeních pobyt ostatní hosty obtěžujících kuřáků? Vždyť to jsou ve své podstatě úplně stejní lidé jako děti, jenom o něco větší!
A tak mám nutkavý pocit, že jestli to v tomto případě projde a majitel definitivně prohraje, měli bychom popadnout cigarety a jít se do nějaké restaurace se státem soudit. Protože třeba i já kouřící jsem přece člověk. A zakazovat mi pak vstup s cigaretou do restaurace jenom proto, že jsem ostatním hostům na obtíž… na to snad přece nemá nikdo právo! Stát nevyjímaje.
A jestli ano, ať mi vysvětlí rozdíl mezi těmito dvěma případy…
