Dříve byl v této městské části klid, bývalo tu bezpečno a dokonce se tu ani nekradlo. I kdyby člověk nechal odemčené dveře od bytu, nic by se mu neztratilo, nikdo by mu dovnitř nevlezl; prostě proto, že se to nedělá, že se to nemá. A je nasnadě, že místní byli s tímto stavem věcí spokojeni.
Jenže nic netrvá věčně. A tak i v této čtvrti docházelo postupně k větším a větším komplikacím, atmosféra tu houstla a kriminalita rostla. Protože nejprve se sem nastěhovalo několik pochybných existencí, pak k nim přijeli na návštěvu jejich příbuzní, kteří se posléze rozhodli prodloužit si tuto návštěvu na věčné časy a nikdy jinak a přivedli si sem i své vlastní příbuzné. A pak už sem začaly chodit i jiné pochybné typy, které se tu nejprve jen prohrabávaly v popelnicích, pak se rozhlížely po ulici, není-li tu náhodou volně přístupné cokoliv, co by se dalo ve sběrných surovinách zpeněžit a nakonec se objevila i první vloupání do sklepů a kočárkáren. A od tohoto počínání byl k vykrádání bytů už jen krůček.
Lidé tedy počali své byty zamykat, a to i byli-li uvnitř. Na nějaký čas to zabralo, ale posléze počala selhávat účinnost i tohoto opatření.
Jednoho dne se tak pan Radana vrátil domů a zjistil, že tu měl nezvané hosty. Kdosi vylomil fabku a vzal z příbytku vše, co se dalo rychle směnit za peníze.
Pan Radana tedy přitloukl na dveře provizorně petlici a na tuto pověsil visací zámek. Ale ani to nepomohlo – další den byla petlice utržená a v bytě scházelo tu to a tu ono.
Nechal si nainstalovat bezpečnostní zámek, ale nezabralo ani to. Kdosi mu i tento přelstil a to, jak to vypadalo v pokoji, ani trochu nepotěšilo.
Nainstaloval do dveří rovnou několik různých zámků, jež byly v reklamách vychvalovány, jenže kdosi prostě vylomil dveře. Ach jo!
A tak pan Radana zvolil poslední možnost. Možnost, jež mu podle reklamy zaručovala, že bude v suchu. Že konečně zase jednou zažije pocit bezpečí.
Do otvoru po předchozím překonaném zámku nainstaloval úplně novou vložku, prý tu nejlepší z nejlepších. Tuším že se nazývala TENA Lady…
