Tak mi ukradli měděné okapy. Shodou okolností soused nechal odvézt plot k opravě, a protože šmejdi nemuseli „překonat překážku“, od pojišťovny jsem dostal kulový. Že šmejdy nezastaví žádná překážka, to pojišťovnu nezajímá.
Když přijela policie, konstatovala, že jsem ten den čtvrtý „bez okapů“ v pořadí. Za pár dnů přijeli hoši s majáčky na autě znovu, k sousedovi. I když už měl ploty na svém místě, šmejdy to stejně nezastavilo. Je bez okapů již potřetí. Ale pojistku dostane, když šmejdi museli za plot.
Šmejdi, je jedno zda jsou to černí nebo bílí zloději, mi hodně vadí. Ale ještě víc mi vadí jiná věc. „Jak je možné, že šmejdi v pohodě ve sběrnách surovin mohou prodat evidentně ukradené kanálové poklopy nebo měděné okapy či kabely? Proč s tím nic neuděláte,“ ptal jsem se naléhavě policistů. Odpověď byla stručná: chybí legislativa, chybí policisté, nemáme kapacity na to, abychom hlídali u každé sběrny.
Tak nějak z logiky věcí vyplývá, že dalšími šmejdy v řadě po zlodějích jsou provozovatelé sběren. Kdyby kradené věci nevykupovali, okapy ani poklopy by se nekradly. Podílejí se na legalizaci zlodějen, jsou šmejdi stejně jako ti, kteří lezou drze přes ploty. Jsou spolupachatelé, kteří navíc zcela jistě vydělají na mědi a jiných kovech víc než jejich dodavatelé. Proto jsou ještě větší šmejdi než chudí a drzí zloději.
Největší šmejdi ale rozhodně nejsou. Dělají to, co jim umožňuje legislativa. A tu tvoří politici. Na Slovensku zjistili, že 80 procent kovů ve sběrných surovinách pochází z trestné činnosti a výkup od jednotlivců zakázali zákonem. Na co čekají čeští politici – až jim zloději ukradnou nejen okapy, ale celou střechu nad hlavou?
Poslanci ale na ochranu normálních lidí nemají čas, mají důležitější úkoly: po horečném schvalování církevních restitucí (mediální synonymum: loupež století), se nyní snaží udržet svá koryta, uhlídat penězovody, z nichž vyvolení šmejdi z vyšší společnosti nezřízeně bohatnou, a otupit vliv prezidenta Miloše Zemana, který se jim jaksi vymknul z rukou.
Není náhodou, že se stále častějším stěhováním politiků-šmejdů přímo z honosných kanceláří do vazebních či vězeňských cel dostává přednost mezi jinými návrh zákona od poslance Davida Ratha, který se nepachtil s těžkými kanálovými poklopy a nepřelézal ploty, ale odnášel si nezašpiněnýma rukama rovnou miliony v krabici od vína. Návrh, který má zlepšit podmínky v českých věznicích. To opravdu tato země přednostně potřebuje; masážní sprchy, wifiny a tablety do každé cely.
Tato země ale čeká spíše poslanecké návrhy na zlepšování podmínek pro podnikatele, racionálního hledání řešení nezaměstnanosti, ženoucí i doposud slušné, ale zoufalé lidi ke kradení kanálových poklopů a měděných okapů, návrhy na ochranu lidí, kteří pracují a nekradou.
Česká veřejnost má tendenci nadávat převážně na cikánské zloděje. Ano, zhusta kradou jako straky. Je ale rozdíl mezi černým šmejdem v triku a teplákách a bílým šmejdem v noblesním obleku a kravatě; kromě toho, že jeden krade v řádu stokorun nebo tisícovek a druhý v řádech milionů či stamilionů, když zneužívá svého postavení? Rozdíl je pouze v tom, že jeden krade otevřeně, zatímco druhý sofistikovaně využívá díry v legislativě a de iure nekrade. Jinak vychází černý cikán a křišťálově čistý bílý politik nastejno. Proč většinou bílí šmejdi tolik nevadí?
