Půl ČSA v hodnotě celého fotbalisty

Dne 1. června se mají vrátit ČSA na dálkové linky na trase Praha – Soul. To je skvělá zpráva a první viditelný výsledek po podpisu smlouvy o prodeji 44procentního podílu národního dopravce ČSA letecké společnosti Korean Air.

Ministr financí Miroslav Kalousek po podpisu hýřil spokojeností a úsměvy, ovšem komentátoři jeho nadšení překvapivě dodneška nekomentovali. Je částka 67,5 milionu korun, která přitekla do státního rozpočtu, důvodem k jásotu a bujarým oslavám? Ano i ne. 

Důvodem k oslavě je jméno investora, Korean Air. Má na svých palubách vynikající servis a je i v dnešní turbulentní době ekonomicky silný, bude to pravděpodobně dobrý spolumajitel.  

Důvodem k oslavě je i fakt, že vůbec někdo v době globální recese letecké dopravy projevil o podíl v ČSA zájem. Je to sice společnost s letos již 90letou tradicí (první let stroje Aero A-14 Brandenburg na lince Praha – Bratislava se uskutečnil 29. října 1923), ovšem systematická likvidace její hodnoty za řízení politickými partajemi dosazovaných „top managerů“, mezi nimiž vynikal Jaroslav Tvrdík ze stáje ČSSD, srážela cenu akcií i renomé firmy postupně brutálně dolů. Prodejem podílu v ČSA se čeští politici částečně zbavili spoluzodpovědnosti za tento sestupný trend.

Cena, ač podle odborníků odpovídající dobové tržní realitě, však důvodem k jásotu rozhodně není. Částka 67,5 milionu za 44 procent tradičního národního leteckého dopravce neznamená pro státní rozpočet zhola nic, je to pouhá kapka v moři miliard.  

Shodou okolností takřka současně s nabídkou z Jižní Koreje přilétla do Česka jiná nabídka s téměř shodnou částkou. Z ruského klubu Rubin Kazaň, který má zájem o plzeňského fotbalistu Františka Rajtorala. 

Pokud připustíme, že Miroslav Kalousek nahlíží na byznys s Korejci kupeckou optikou, že za pouhou půlku ČSA dostal stejnou částku, jakou má obdržet Viktoria Plzeň za celého fotbalistu, pak lze jeho nadšení pochopit. V opačném případě ne.