Proč tolik žvaníme a neumíme používat slova

Mnoho slov, málo myšlenek, to je typický jev dnešní doby. Hlavně politici dokáží žvanit o ničem dlouhé hodiny. A bohužel, povýšili již lež na úroveň pravdy. Na normu.

Politici občas obohatí slovník zajímavými novotvary, jen namátkou vzpomeňme Klausovu „nevýhru“, Kocourkovo „odklonění“, Kuberova „dobrotruse“, Babišovu „účelovku“ či Roznerovo „zabrušování“. Občas šokují nejen slovy, ale i drzostí, třeba Rath, který svoji kauzu „Sedm mega v krabici“ přirovnal k politickému procesu s Miladou Horákovou. To už je opravdu ohavné.

Vulgaritami už politik nepřekvapí, používají je hojně i dva nejvyšší představitelé státu. Chudáci učitelé, kteří mají učit děti, že mluvit sprostě a lhát se nemá. „Paní učitelko, když mohou pan prezident a pan premiér, pro ne já?“ Kdo to dětem smysluplně a logicky vysvětlí?

Slova ztrácejí svůj původní smysl i díky politické korektnosti. Klasickou ukázkou je mladík. Mladíci zapálili v Göteborgu a dalších městech desítky automobilů, dočetli jsme se v titulku a mladíci řádili i v dalším textu. Ejhle, mladík se stal synonymem pro frustrovaného nepřizpůsobivého přistěhovalce. To si novináři myslí, že čtenáři jsou úplní blbci a představí si v roli paličů blonďaté Švédy se jmény Jonnas, Sven, Gunnar?

Blbnou ale i novináři-sporťáci. Teď se snaží zdolat nejtěžší stěnou Nanga Parbat (8125 m) špičkový horolezec Marek Holeček s parťákem Tomášem Petrečkem. Držím jim moc palce, sám jsem jako nehorolezec v Himálaji dostoupal do výšky 5643 m (k dispozici jen 50 % běžného obsahu kyslíku) a tuším, jak je to pekelně náročné, ale hrozím se titulků, až vylezou nahoru. Holeček s Petrečkem pokořili Nanga Parbat!

Páni novináři, horu nelze pokořit, ta hora tu bude majestátně stát i v době, kdy vaše nabubřelá slova zmizí dávno v propadlišti dějin. Smyslem sportu není pokořit horu nebo soupeře, smyslem je dosažení vytčeného cíle, vítězství v duchu fair play. Používejme namísto slova pokořit raději slovo pokora. Neznám horolezce, který by řekl, že pokořil nějakou horu! Horolezci ale často hovoří o pokoře. Nedávno jsem si se zájmem přečetl článek s titulkem Pilot pokořil 500 letišť. Letiště se dá pokořit? Blbost! Tam se přece přistává a startuje.

Slovo je mocná zbraň, s níž je třeba zacházet opatrně, s citem a rozmyslem, ostatně už český klasik Jára Cimrman tvrdil: Každé zbytečné slovo je zbytečné.

Važme slova, to by si měli zapsat za uši především politici. A zapamatovat si Buddhův citát: Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho. Vzpomenout si na slovo pokora. Pak by poslanecká sněmovna nemusela být nazývána samotnými politiky žvanírnou a třeba by se stala i úctyhodnou respektovanou institucí a líhní mála slov a mnoha myšlenek. Pokud by v tomto případě pokora pokořila bezobsažné žvanění, bylo by to skvělé.

Autor: Jaroslav Pomp | středa 15.8.2018 11:10 | karma článku: 26,88 | přečteno: 585x