Opět tady máme třeskutou aféru: prezident Miloš Zeman hodlá udělit státní vyznamenání hudebníkovi Michalu Davidovi. Veřejné mínění se bouří, ale stavím se do řídkého šiku vedeného Helenou Vondráčkovou – tu medaili si zaslouží!
Protože jsem odkojen hudbou The Who, Cream, Free, Rolling Stones, Doors, Ten Years After, Led Zeppelin, Deep Purple, King Crimson atd., zcela logicky Michala Davida neposlouchám. Na jeho disco styl mám přímo alergii. Vím, že je obrovsky populární, je to zdatný skladatel a hudebník, hitmaker, bývalý jazzman, že jeho hudba povznesla hokejisty v Naganu až k titulu olympijských vítězů, ve svém žánru je jednička. Dělá dlouhé roky lidem radost, a to je hodně důležité. Důležitější než fakt, že je podporovatelem současného prezidenta, že se mi jeho hudba nelíbí. Michal David si vyznamenání zaslouží, stejně jako intelektuály obdobně nenáviděný Zdeněk Troška. Protože je nominoval prezident, který je na Hradě z vůle lidu a je to jeho právo udělovat vyznamenání komu chce. Protože je lidé v Česku mají rádi – asi právě proto, že jejich tvorba si nehraje na velké umění.
Baví mě zejména argumenty, proč by neměl Michal David tu medaili dostat. Prý byl poplatný komunistickému režimu. To vadí? Ve vrcholné politice máme bývalých komoušů spousty, premiérem počínaje. Téměř nikomu nevadí. Oni si díky rudé legitimaci budovali pozice, on jen zpíval a hrál pro lidi. Nejen pro komunisty.
Také prý prezident Miloš Zeman nemá vkus; za Václava Havla byli na Hradě Rolling Stones a první český prezident se kamarádil s Lou Reedem z Velvet Underground. Kritici mají jasno: Havel byl borec, Zeman není borec. Ale kam vsadíme dalšího exprezidenta Václava Klause, který má rád jazz? Je poloviční borec? Nebo větší borec než Havel, protože jazz má intelektuálnější nálepku než bigbít? Ale zase ho poslouchá mnohem méně lidí než Davida, než dechovku, Evu a Vaška. Nerozumím tomu, když někdo tvrdí, že Zeman nemá hudební vkus, protože fandí Davidovi. Má prostě vkus jiný než já, to je vše. Je super, že každý může konzumovat hudbu, jaká se mu líbí, že nemáme nařízený jeden hudební styl. Pokud by si někdo chtěl pustit hudbu Michala Davida v mém autě, okamžitě bych ho hnal ven. Ale doma ať si ho poslouchá od rána od večera, nebudu ho nálepkovat, že nemá vkus. Říká se tomu respekt.
Po pravdě, je úplně jedno, koho prezident vyznamená. Udělování státních vyznamenání už totálně degradoval na úroveň potlachu u táboráku režisér a Zemanův nominant Zdeněk Sedláček, když převzal metál na Hradě ve vytahané fleesové bundě. Asi mu nikdo z Hradu nevysvětlil, co to je dress code. Hlubší dno už asi neexistuje. Vsadím se, že Michal David si přijde pro vyznamenání vzorně oblečen.
A je zde ještě jeden aspekt. Miloš Zeman se stále výrazněji proměňuje v potměšilého staříka, který zcela evidentně rád provokuje. Bylo mu jasné, že nominace Michala Davida vzbudí bouřlivé emoce a nevoli ohromného množství samozvaných estétů a intelektuálů. Nemýlil se. Potměšilý prezident se určitě chechtá, až se za břicho popadá, jak to všechny štve. A přemýšlí, kdo bude dalším nominantem. Už jsem někde zaregistroval nápad, že by to mohl být lidový bavič Zdeněk Izer…
