Herci se opět politicky probudili a chtějí v Česku podpořit demokracii. Fajn, super. Poslední volby ale potvrdily, že zde vládne prohnilá partokracie, nikoliv demokracie.Podpořme tedy návrat demokracie!
V Česku je uplatňována formálně zastupitelská demokracie, vládnou nám tedy volení zástupci, kteří na rozdíl od Švýcarska všelidová referenda nedemokraticky většinou odmítají s tím, že lůza nemá schopnost rozhodovat.
Poslední krajské volby ovšem dokázaly, že ani demokratické volby v Česku vůbec nejsou směrodatné a vítězové voleb nemusí vládnout: kraje (a především penězovody) se staly stejně jako v minulých letech kořistí partají, které se dokázaly domluvit. Že jsou jejich voliči ideově zcela nekompatibilní? Na to partaje kašlou, občané-jejich voliči (užiteční idioti) je přestanou zajímat přesně v okamžiku, kdy se sečtou výsledky voleb. Opoziční smlouva – dělba moci - mezi zdánlivými rivaly ČSSD a ODS v režii Miloše Zemana a Václava Klause je stále velkým vzorem.
V Československu (Česku, Slovensku) politické strany uchvátily demokracii ve svůj prospěch už v 90. letech. Hovořme tedy o potřebném návratu pravé demokracie a potření partokracie.
Herci nabízejí dialog, a to je skvělé, protože pouze věcná diskuze je klíčem k řešení sporů, animozit a problémů. "Chceme zjistit, zda jsme stále svobodným a demokratickým státem, nebo jestli už nám do našeho vývoje budou hovořit supervelmoci a zájmy obchodních subjektů," řekl v mediích prezident Herecké asociace Jiří Hromada.
Je to logická reakce na nepochopitelně servilní a patolízalské vyjádření předních ústavních činitelů České republiky směrem k Číně v souvislosti s návštěvou dalajlámy. S herci lze absolutně souhlasit. Hrstka politiků ponížila sebe i občany Česka. Ale nadiktovala jim to Čína?
Ovšem odpověď na Hromadovu otázku je zřejmá; do našeho vývoje hovořily supervelmoci a zájmy byznysu vždy; jsme malá země, jejíž politici v novodobých dějinách se servilně lísali k Vídni, Moskvě, poté k Washingtonu, Bruselu, někteří pak k Pekingu či Moskvě.
Zásadní otázkou ale je, zda právě Čína je tím, kdo ohrožuje partokracii v naší zemi a především její občany. Nechová se ve vztahu k nám jako protektor, její ekonomická i politická přítomnost je zde marginální, z hlediska velikosti a vzdálenosti jsme pro Čínu stejně zajímaví jako pro nás Samoa nebo Trinidad-Tobago. Jsou to jen a jen naši politici, kteří se potupně klaní před Číňany, Bruselem, Merkelovou a sami ohrožují naši budoucnost.
Herce trápí Čína, ale je s podivem, že je netrápí přístup Evropské unie resp. německé kancléřky Merkelové k Česku a dalším malým zemí EU. Jsou to právě Brusel a Berlín, kdo aktuálně nejvíc ohrožují svébytnost českého národa; snaží se diktovat z pozice síly, hrozí ekonomickými sankcemi v případě neuposlechnutí příkazů, dehonestují náš národ ohavnými odsudky, když Češi projeví zdravý selský rozum v případě invaze ilegálních migrantů (už se nesmí psát ilegální, Bruselem povoleno je užívat slovo neregulérní) do Evropy, nutí nám své vize i rozměry okurek, zakazuje nám vesnické zabijačky. A česká vláda opět jen panáčkuje a čeští europoslanci v Bruselu většinově hlasují tak, jak se očekává.
Čína je zde prezentována jako komunistická nedemokratická diktatura, ale je pro ni dnes charakteristický především tvrdý kapitalismus. Proč více herce netrápí marxističtí levičáci v Bruselu a Berlíně, ale i v Praze, kteří se směrem k Česku chovají jako totalitní diktátoři a plánují zahubit tradiční národní státy?
Také o tom by především měly být diskuze, které herci připravují. Díky za ně.
