Už víme, že jíme blafy. Tak proč je z chleba molitan? Tak zní titulek rozhovoru s gastronomickou publicistkou a kuchařkou Hanou Michopulu na jednom zpravodajském portálu.
Její vytrvalý boj za kvalitní jídlo je skvělá a úctyhodná aktivita, ale v případě dobrého chleba se v rozhovoru opakovaně totálně sekla a připomíná tak hospodského štamgasta, který, ač nikdy nekopl do míče, umí podle svého mínění postavit fotbalový národní tým lépe než Jaroslav Šilhavý.
Zde je citace jejího vyjádření: Dobrý chleba je velké téma, které čeká na řešení. Dnes už prakticky každý český chleba můžete druhý den zmáčknout a celý pecen se vám vejde mezi prsty, jako by to byl molitan. Sjezdila jsem kvůli tomu kraj, ale nenašla jsem jediný chleba, který by se dělal tak, jak bylo ještě před pár lety běžné. Spousta pekařů to tvrdí, ale není to pravda. Když si vezmete německý nebo rakouský žitný chleba, je to bochník, s kterým byste mohl rozbíjet okna. Má křupavou kůru, hutnou střídu, je tam všechno, jak má být, a nejste po něm nafouklý jako balón. Protože se vyrábí tradičně.
Média tu mají velký prostor opřít se do konkrétních lidí, kteří tuto situaci způsobují. Proč se nenechává chleba řádně vykvasit, proč se šidí? Na konci toho procesu se k dobrému chlebu zase dostaneme.
Podívejme se podrobněji její vyjádření, týkající se chleba. Ostatním potravinářským oborům (kromě pivovarnictví, o němž se ale v rozhovoru nepíše), nerozumím, a tak se k nim logicky nevyjadřuji.
Dobrý chleba je velké téma, které čeká na řešení. Na jaké řešení? Je vyřešeno! Nikdy v minulosti nebyla na trhu v Česku taková bohatá nabídka všech možných druhů chleba. Žitné, pšeničné, žitnopšeničné, pšeničnožitné, cereální, celozrnné, speciální, kvasové… Od malých i velkých pekařů. Každý si vybere.
Dnes už prakticky každý český chleba můžete druhý den zmáčknout a celý pecen se vám vejde mezi prsty, jako by to byl molitan. Chleba si kupujeme proto, abychom ho mačkali? To snad ne, kupujeme si ho proto, aby nám chutnal a zasytil nás.
Sjezdila jsem kvůli tomu kraj, ale nenašla jsem jediný chleba, který by se dělal tak, jak bylo ještě před pár lety běžné. Spousta pekařů to tvrdí, ale není to pravda. Co je to před pár lety? V době socialismu, kdy byly na trhu tři druhy chleba a čerstvý chléb se zavážel do obchodů dvakrát týdně? Suroviny zůstávají po staletí stejné, mění se, zcela logicky, technologie. To, že se chléb nesází dřevěnou lopatou, ale ve velkých pekárnách automatickým dopravníkem, peče se v počítačově řízených etážových pecích, to není problém, to je pokrok. Paní Michopulu zcela jistě nepíše své kuchařky na papír husím brkem, namáčeným v inkoustu, ale používá laptop.
Když si vezmete německý nebo rakouský žitný chleba, je to bochník, s kterým byste mohl rozbíjet okna. Má křupavou kůru, hutnou střídu, je tam všechno, jak má být, a nejste po něm nafouklý jako balón. Protože se vyrábí tradičně. Ano, rakouské a německé chleby jsou výborné (stejně jako české), ale vyrábějí se úplně stejným způsobem jako v Česku, i do těchto zemí pokrok pronikl. Jedovatou poznámku, že bochník není na rozbíjení oken, si odpustím, protože to je samozřejmě nadsázka.
Média tu mají velký prostor opřít se do konkrétních lidí, kteří tuto situaci způsobují. Proč se nenechává chleba řádně vykvasit, proč se šidí? Na konci toho procesu se k dobrému chlebu zase dostaneme. Kteří konkrétní lidé tuto situaci způsobují – že máme bohatou nabídku kvalitních chlebů – o tom media moc nepíší, protože pekaři nepatří mezi pseudocelebrity a pozitivní zpráva nezaujme jako titulek, že chleba je jako molitan. Mimochodem, stejný příměr použila paní Michopulu už v roce 2012, kdy psala článek na stejné téma. Že se nenechává chleba řádně vykvasit, že se šidí? To by z něj byl paskvil a ne chleba, navíc ve velkých pekárnách je vše počítačově naprogramované a malí pekaři, kteří by něco šidili, by to mohli zabalit, protože lidé mají možnost výběru.
Paní Hana Michopulu asi nečetla průzkum veřejného mínění věnovaný kvalitě potravin, podle jehož výsledků jsou nejspokojenější Češi s nabídkou piva, minerálek, chleba a sýrů. Proč jí leží chléb minimálně od roku 2012 v žaludku a proměnil se v molitan, to netuším. Jeho kvalitou to nebude, ta je výborná. Měla by se zajet podívat na celostátní Dny chleba 2019, které se konají 5. června tradičně v Pardubicích. A ochutnat. Molitan tam zcela jistě nenajde.
