Psát pozitivně je dnes nesplnitelný úkol!

Dění na naší politické, ekonomické, samosprávné i legislativní scéně (atd.) je už velice dlouho nadmíru frustrující a občas si říkám jak by mě potěšilo, kdyby mi někdo sdělil, co u nás bezchybně funguje. Bohužel dnes a denně se přesvědčuji, že toho moc není. Tak jsem si řekl, že nebudu zvyšovat už tak vysoké kupky hnoje a odmlčel jsem se.

foto. Google

Dnes jsem ale na internetu zabrouzdal na deník.cz, kde mne zaujal článek Ivana Hoffmana týkající se Stavovského divadla a záměru přetvořit jej na „mozartovský dům“.

Je to další příklad státem řízeného tunelování národních pokladů (stejně jako snaha vyvézt do zahraničí, s požehnáním jakéhosi našeho „odborníka“, obraz Picassův obraz). Jsou to klasické ukázky neúcty ke všem etickým a mravním hodnotám (pokud lze ještě v naší společnosti o mravnosti vůbec hovořit).

Pane Hoffmane, jsme stejné krevní skupiny, napsal jste to nadmíru výstižně. Od mládí jsem tíhl ke kultuře, zhruba 60 let se věnuji divadlu poloprofesionálně i amatérsky, ale takovéto „zhůvěřilosti“ jdou mimo mé chápání.

V jiném článku jste se zaměřil na dioxiny ve vepřovém mase z Německa. Ono ale nejde jen o maso, ale i o krmné směsi, ve kterých je dioxin také, a dostal se v nich bezpochyby i k nám. Co s tím, zatím nikdo nenaznačil. Prostě až to zkonzumujeme, bude po problému. Byl bych rád, kdyby se těmito kontaminovanými potravinami nacpaly i naše „VIP“ osobnosti. Ale tuhle radost nám rozhodně neudělají.

Už před lety jsem psal o tom, že naši lodivodi zřejmě předpokládají, že si každý prostý občan pořídí soukromou laboratoř aby zjistil, co je u nás poživatelné či jinak životu nebezpečné. Státu by tím přece ubyla řada starostí! Tak by se přece zamezilo tomu, že pořád kupujeme brak, včetně nebezpečných výrobků určených dětem, například hračky. Zřejmě zbytečně mi vrtá v hlavě, jak se na pulty obchodů mohou tyto šmejdy vůbec dostat. Copak si u nás kde kdo může do republiky dovážet cokoli? Zdá se, že jim v tom nikdo účinně nebrání.

Se zájmem sleduji v televizi pořad Wolker, Texas rangers. A tak mě napadá: pane Norrisi, přijeďte k nám. Ale ne jako aktér reklam. Miluji scény, v nichž se vždy razantně vypořádáte s přesilou gaunerů, zločinců, podvodníků. Budete tady mít práce jako na kostele.