Od Sarajeva k Sarajevu

Většina členů Občanské demokratické strany má ještě v živé paměti události před deseti lety, kdy se parta kolem Jana Rumla a Ivana Pilipa rozhodla zbavit se svého předsedy Václava Klause a vytěsnit ho z vysoké politiky (tehdy byl premiérem).

zdoj foto Moda.cz

Jako důvod svého puče uváděli nespokojenost s jeho počínáním, které ODS a její postavení na politické scéně oslabují.  Akci „statečně“ zahájili v době, kdy Václav Klaus pobýval mimo naše území - byl v Sarajevu. Jak všechno dopadlo, to si také pamatujeme.

Václav Klaus není žádná padavka, která se nechá kdekým převálcovat. Z vnitrostranického boje, který hrozil  rozštěpením strany, vyšel jako vítěz. Po „sarajevském atentátu“ následovala demise vlády,  sestavení  úřednického kabinetu a uzavření opoziční smlouvy s hlavním rivalem ODS, a to se sociálními demokraty v čele s Milošem Zemanem. Od roku 2003 Klaus zastává funkci prezidenta republiky. Co dělají pánové Ruml a Pilip přesně nevím, ale o žebrácké holi zcela určitě nechodí.

Po nedávných krajských a senátních volbách, které pro ODS skončily stejně jako pro Napoleona bitva u Waterloo, se situace opakovala. Sebejistota, ignorance se vytratila a hledá se viník neúspěchu.

Jedni obviňují z neschopnosti předsedu Mirka Topolánka, druzí Tomáše Julínka pro jeho neurvalé metody zdravotnických reforem, třetí Pavla Béma, protože tlačí Topolánka do kouta a klepe se na jeho funkci, čtvrtí Petra Bendla, který zpočátku Béma podporoval, ale jen do okamžiku, kdy bylo patrné, že spíše neuspěje... To nejdůležitější jsem však dosud nezaznělo: že si všichni členové ODS konečně uvědomili, jak se má chovat, jednat a prosazovat opravdová pravicová strana.

„Sarajevo a dnešek mají jedno společné - zbavit se vůdce,“ řekl v listopadu pro iDNES ministr Martin Říman. „Podle toho, jak mluvím s lidmi, si členská základna uvědomuje, že změna na pozici šéfa vlády je z mnoha důvodů nemožná, ale nemá stejný názor, kdo by měl ODS vést jako stranu. Pokud jde o volby, výprask to samozřejmě byl, na druhé straně je potřeba si uvědomit, že Topolánek vyhrál od roku 2002 všechny volby, kterých se jako předseda účastnil. Fakt, že jedny prohrál, je důvodem pro reflexi, nikoli pro revoluci, tj. výměnu na obou postech.“

Třináct hejtmanů přišlo o výnosný job a nabízí se tudíž otázka, jestli to pro ODS nehraje stejně významnou roli jako mocenské ambice Pavla Béma. Podle Římana jsou bývalí hejtmani z řad ODS lidé schopní, kvalifikovaní, kteří nebudou mít problém se uživit.

Jenže pro ODS příští období procházkou růžovým sadem nebude. Konzervativci už teď spekulují, jestli vůbec čestný předseda ODS Václav Klaus zůstane členem této strany, pokud jejím lídrem bude Mirek Topolánek.

Prezident naznačil, že by mohl ODS opustit. Stranu, kterou zakládal a jejímž je čestným předsedou. Jeho slova přišla jen týden před kongresem ODS. Lze je vykládat jako vyjádření hluboké nespokojenosti s nynějším předsedou Mirkem Topolánkem?

Jisté je, že se v okolí prezidenta mezitím rodí nová, konkurenční strana, pravicová a euroskeptická. Zatím nese pracovní název Libertas (Svobodní), informovaly Lidové noviny. Měla by úzce spolupracovat s Libertas irského podnikatele a politického aktivisty Declana Ganleye, po jehož kampani Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu.

Nová strana by ráda přetáhla nespokojence z řad ODS. I sázka na nekompromisní pravici je pochybná, neboť občanským demokratům z povolební analýzy vyšlo, že ztratili středové vrstvy, protože „politika ODS je málo sociální“.

Největším lákadlem nové strany na voliče by tak byl populární prezident. Klausův postoj k občanským demokratům začíná čím dál tím víc připomínat vztah Miloše Zemana k ČSSD. Nevíme, zda stejným rozchodem ukončí spory i Václav Klaus. Avšak jeho syn Václav, člen ODS v Praze 8, asi ano.

Na svém internetovém blogu ve čtvrtek ironicky a zároveň zklamaně popisoval pokleslou diskusi na stranické schůzi, kde kolegové z místní buňky na šéfa strany nominovali Mirka Topolánka. „Klobouk, hůl do ruky a tradáá pryč. Tohle už fakt volit nebudu,“ píše Václav Klaus mladší na svém blogu.