Naše Sodoma a Gomora

Když se zamýšlím nad tím, čeho jsme se po sametové revoluci dočkali, přepadá mě smutek. Ta tam je někdejší euforie, stejně jako nadšení a optimismus, tím spíš, že sdělovací prostředky na nás v jednom kuse chrlí jednu jobovku za druhou...

zdroj Týden-Robert Zlatohlávek

Obyčejné lidi přepadá skepse, deprese, pesimismus a připravují se na nejhorší, neboť bude ještě hůř. Jediné, co člověk dnes slyší, je tvrzení, že nyní konečně máme svobodu. Musím na to opáčit – ano, ale jak pro koho, neboť u nás funguje jakýsi gumový metr, který se pro někoho dá natáhnout na dvojnásobek a pro jiné se scvrkává na polovinu.

Příkladů pro toto tvrzení je nespočet. Naposledy mi to připomněl článek pana Šestáka na blogu idnes, v němž se mj. píše o JUDr. Sokolovi, který dosud pro mne byl nedotknutelnou autoritou. Podle něj je „...dlužník ten poslední, na koho by měl být brán ohled. Nebude poroučet věřiteli, nemá si co vyskakovat, má platit. Majetkoví delikventi si žádný zvláštní servis nezaslouží.“ Já dodám: škoda, že to neplatí šmahem pro každého!

Paradoxně sám k sobě pan doktor Sokol už tak přísný není, píše pan Šesták. „Advokátní kancelář Brož, Sokol a Novák má zlatý důl z vymáhání pokut od černých pasažérů. Díky desetileté zakázce, kterou pánům advokátům přidělil pražský Dopravní podnik bez výběrového řízení, si vydělali několik set milionů korun. Co na tom, že Dopravní podnik získá z vymožené sumy pouhý zlomek. Jenže s kým by mohl spolupracovat lépe, než s bývalým ministrem vnitra, že ano. Tím se pan doktor Sokol stal jen rok po listopadu 1989, takže kdoví, třeba mu ještě v nějaké zásuvce proslulé kachlíkárny zanechal jeho předchůdce Obzina či jiný výtečník know how jak na obyčejný lid. Pan doktor Sokol to už jen dovedl k dokonalosti v týmu s exekutorskou hvězdou JUDr. Podkonickým.“

Když jsem hledal odpověď na otázku co si počít s tím naším Augiášovým chlévem, našel jsem ji v podobenství v knize Genesis, kde se mj. praví:

„Jedněmi z nejhezčích měst v údolí Jordánu byly Sodoma a sousední Gomora, které svou úrodností a krásou byly jako zahrada Hospodinova. Karavany, které tudy projížděly, přivážely množství vzácného zboží, které zásobovaly nejednu tržnici. Lidé měst se nemuseli příliš namáhat tělesně ani duševně, aby uspokojili své životní potřeby. Hojnost všeho vedla k přepychu, pýše a marnivosti. Zahálka a bohatství zatvrdila srdce mnohých a stala se živnou půdou pro neřesti všeho druhu. Tento bezúčelný život znetvořil obraz Boží a lidé podléhali více vlivu zla.

Uprostřed celé té krásy začalo prostupovat městy Sodomou a Gomorou. Kromě Lota, bratra Abrahámova, který žil v Sodomě, se lidé obou měst naprosto oddali hříchu, šli jen za svými zájmy, dychtiví jen zábav a obchodu. Skupinky lidí, poznamenaných sexuálními nezřízenými praktikami, se probouzejí z opileckého otupění lehkovážně strávené předchozí noci. Najednou však padá na celý kraj hrobové ticho. I radostné štěbetání ptactva a nespoutané kokrhání kohoutů utichá. Lota, jeho ženu a dvě neprovdané dcery doslova vlečou pryč ze Sodomy neznámí cizinci, kteří dorazili do města den před tím a jimž poskytl Lot přístřeší a ochranu. Zvířata sebou začínají nervózně zmítat, nikdo však nepostřehne blížící se hrozbu zániku.

Bez jakéhokoliv dalšího varování se nebe neočekávaně zatáhlo a začala bouře, v níž Hospodin dštil síru a oheň z nebe v podobě tisíců ohnivých koulí. Je slyšet silný vítr, který strhává bouři s ohnivým deštěm, jež se rozhostí nad městy a okolní planinou. V jediném mžiku se tyto různě velké střely žhnoucí síry valí jako vodopád na domy, paláce, chrámy, překrásné budovy, zahrady, vinice, zvířata a davy lidí, kteří ještě včera holdovali prostopášným zábavám. Vše, nač dopadnou, stráví dokonale až do posledního kousku, poslední nitky. Chvíli je všude plno křiku zděšených lidí a vřískotu zvířat, ale během několika minut se celá pláň i města změní na pouhopouhý prach. Z krásného údolí se stala během okamžiku poušť, která už nebude nikdy obydlena a vystavěna. Bude živým svědectvím pro budoucí pokolení, jak neúprosně jsou postihnuta lidská přestoupení Božími soudy. Plameny, které strávily města v nížině, planou výstražně až do dnešní doby... Jsou strašlivým poučením, že i milost Boží má své meze, za které nelze přejít.“

A podívám-li se na dění ve světě, musím bohužel konstatovat, že adeptů na takovou totální zkázu je nespočet...