Jde o kůrovce nebo o prachy?

Přestože mi paměť začíná slábnout, stále ještě dosáhne do doby před pár lety, kdy se naši a rakouští odborníci přes lesy a kůrovce domlouvali na postupu v péči o náš i jejich prales pro příští období. Zůstal ve mně dojem, že se vcelku úspěšně dohodli a že je oběma stranám jasno co a jak je třeba dělat. Zejména té naší, protože v Rakousku vše funguje už dlouhá léta bez problémů a prales tam mají jak se sluší a patří...

foto: moda.cz

Pak byl nějaký čas klid a ani jsme dohromady nevěděli, že nějaký prales máme. Dozvídali jsme se o něm jen sporadicky, a to ze zpráv, které kriticky poukazovaly na špatné hospodaření správy, diskriminační uzavírání smluv s těžebními společnostmi, rabování dříví a jiné podezřelé počiny.

Dřevo vyvážíme jako banánová republika (už od dob totality) v kulatině. Máme obrovské množství polomů, ale na našem trhu, aby si s ním lidé mohli ekologicky zatopit, laciněji než elektřinou či plynem, moc palivového dřeva není. Bodejť by jo, když zahraniční zájemci ho od nás rádi výhodně koupí (aby nám pak draze prodali dřevěné výrobky). Už tehdy jsem pojal podezření, že na Šumavě, ani jinde ve Státních lesích, asi není všechno košer.

A už je to tady – celá republika se už víc než týden zmítá bojem ochránců přírody se zastánci těžby kůrovcem napadených stromů. Nečekejte, že budu v této záležitosti dělat arbitra. To by měli udělat lidé povolaní – vědci a zkušení praktici. Jak se ale ukazuje, takové nemáme. Přesněji řečeno – o odborníky u nás nestojíme. To se pak těžko krade. A tak opět, jak je u nás zvykem, ze všeho čouhají peníze. Kůrovec nám může být ukradený.

A tak si říkám jestli to nebude tím, že republika je už do gruntu vytunelovaná a pomalu už není co ukrást. Tak je prostě potřeba vytvořit zase prostor, odkud je možné cucat miliony a miliardy. Utvrzuje mne v tom úsilí prolomit hranice těžby uhlí, výstavba fotovoltaických elektráren a další „jevy“, včetně kiksů našich mocných, na které furt doplácíme jako mourovatí, k radosti pana Kalouska.