Dosti mě vyvedla z míry zpráva našich masmédií, že přibývá případů, kdy se pozůstalí nezajímají o pozůstatky svého nebožtíka, takže musí být začasto pohřben „na státní útraty“ a urna je pak po léta skladována někde v depozitáři...
Kresba: Marcela Weissová Moda.cz
Nešlo mi na rozum, kde se v lidech bere ta bezcitnost a otrlost. Když jsem si ale uvědomil i druhou část té zprávy, že pohřeb opět podraží, a to nejméně o 2 000 Kč, byl jsem doma. Víme všichni (snad s výjimkou našich politiků), že se v našem státě najde dost chudých, kteří si z finančních důvodů nemohou dovolit ani ten nejlacinější pohřeb. Pravím-li nejlacinější, musíte si představit částku zhruba 10 000 Kč (a můžete se při tom zlobit na svého nejdražšího, že byl kůže líná a na funus si nenašetřil).
Takže pro velkou část našeho národa se i tento obřad stává nadstandardním luxusem.
A jsme opět u toho podstatného: kam se poděly všechny státní peníze a jiné statky? Proč jsme se dostali do situace, kdy nám hrozí státní bankrot, na nic nejsou peníze, zatímco pro pár VIP osobností je milion tak akorát denním kapesným? Kdy se dozvíme, kdo konkrétně náš stát rozkradl a vytuneloval? Položil jsem veřejně tu otázku už několikrát, ale nadarmo. A počítám, že do smrti se to nezvím.
Mohl bych sice našim mocipánům napovědět kde hledat chybějící peníze, ale nebudu se do toho pouštět, protože to je téma na román, neřkuli do Černé kroniky. Připomenu jen nejkřiklavější kauzy- lehké topné oleje, Diag Human, plzeňská právnická fakulta a širokánská mafie kolem ní, Berkův gang a širokánská mafie kolem něj, prohrané arbitráže (další jsou na cestě), zlodějské privatizace a konkursy, zákony šité na míru zlodějům, takže zůstali beztrestní a bezúhonní, zneužívání funkcí... Tímto cedníkem, pane premiére Nečasi a pane ministře Kalousku, protekly ty miliardy, které teď chybí a které ždímáte z občanů.
Nezlobte se na mne, ale všechno to dění nejen v ČR, ale po celém světě, mi připadá jako jedno velké mafiánské spiknutí, jehož cílem je nadvláda, chcete-li světovláda. Pak už budou prostí lidé jen otroky mocných a jejich demokratickým právem bude jediné – sloužit a držet hubu.
Nedá mi, abych v této souvislosti neocitoval slova mého milovaného muzikantského génia Gustava Broma, která pronesl v poutavé knize Můj život s kapelou:
„To, co teď řeknu, se určitě nebude každému líbit, ale nemůžu si pomoct, je to tak. Projel jsem kus světa, poznal různý lidi různých národů i ras, takže vím, co mluvím. Všichni, pokud jsou jen trochu normální, si přejí žít ve vzájemné shodě, dokážou se vzájemně respektovat a vyjít si vstříc, eventuálně se i dohodnout, když je třeba. To všechno svinstvo, vraždění, války, nenávist, má na svědomí pár ctižádostivých a někdy i zakomplexovaných individuí, která potřebují za každou cenu někoho ovládat, aby si odreagovali své mindráky; a čím toho ovládají víc, tím se cítí silnější. A tak se vrhají na politiku a pod rouškou všelijakých -ismů slibují ráj na zemi a štvou lidi proti sobě. Pak se vyvražďují celý národy..., místo aby pár těch šílenců pěkně pochytali a vystřelili třeba na Měsíc a do jejich křesel posadili slušný lidi. Já vím, trochu to teď zjednodušuju, ale v zásadě, myslím si, mám pravdu a i prakticky to zase tak neproveditelné není. Šílenci patří do blázince a ne do politiky, jde jen o to, aby je k ní nikdo nepustil. A to opravdu záleží jen na nás.“
