Co pan prezident neřekl

O novoročním projevu pana prezidenta Václava Klause toho bylo (a jistě ještě bude) řečeno a napsáno dost a dost. Já se nehodlám vyjadřovat k tomu co v něm zaznělo, mohu leda stroze poznamenat, že to byl projev státnický, který se dotkl všeho co nás v současnosti nejvíc trápí.

foto M.Kruthanzl-L.N.

Ale když to shrnu, vybavuje se mi pořekadlo „vlk se nažral, a koza zůstala celá". Proto bych rád připojil pár poznámek k tomu, co pan prezident neřekl.

Pokritizoval labilní vládu Mirka Topolánka a pochválil úřednickou vládu Jana Fišera, která má takovou důvěru a podporu veřejnosti, o které se žádné předchozí vládě ani nesnilo. Neřekl ale čím to je. A tak za něho dodávám, že to nejspíš bude tím, že tato úřednická vláda poctivě pracuje, nespřádá politické pikle a pletichy a ministerské posty zastávají lidé, kterým jde o blaho vlasti a ne o koryta.

Zmínil se, pochopitelně, také o světové ekonomické krizi a zdůraznil, že její dopady na náš život je nutno řešit okamžitě a ne až v příštích generacích. Za to ho chválím. Škoda jen, že se nezmínil o tom, že s naší státní kasou to šlo z kopce už dávno před vypuknutím krize, protože jsme v polistopadové euforii hodně prožrali, pak hodně rozkradli a vytunelovali (začasté beztrestně, v rámci našich nedokonalých, bezzubých zákonů). A tak dnes začínáme tam, kde jsme měli začít před dvaceti lety.

A pokud jde o „blbou náladu", které se V. Klaus také dotkl, její příčinou není podle mne ani tak ekonomická krize (ta u nás teď hlavně slouží jako výmluva a omluva předchozího špatného hospodaření, vedoucího nás ke státnímu bankrotu), nýbrž katastrofální chování a jednání našich politiků, stav justice, státních zastupitelství, policie, státní správy, samosprávy, řádění nejrůznějších mafií...

Ani tady v projevu nezazněl recept co s tím. Já jsem ho už dříve naznačil: vyměňme klíče za lískovky, protože i letošní volby, ke kterým pan prezident obracel pozornost veřejnosti, zůstanou, jak je u nás už zvykem, pouhou šarádou.

Nedomnívám se totiž, že si naši „kapříci" vezmou jeho slova k srdci a dobrovolně, s omluvou národu, si vypustí rybníčky. Naopak jsem přesvědčen, že se s většinou těch profláknutých ksichtů a profláknutých jmen budeme setkávat ještě dlouho.

Protože u nás už dávno nerozhodují o věcech veřejných občané, ale partaje. A vůbec už není důležité, v které části politického spektra se nacházejí. Všechny patří do stoupy.

Plně souhlasím s tím, že naše budoucnost začíná už teď. Že je potřeba šetřit všude a se vším, chovat se racionálně, vrátit politice její obsah, smysl, najít společnou řeč, vzájemný respekt a porozumění.

Jenže k tomu nepostačí jen silná, akceschopná vláda, pane prezidente, zvláště vznikne-li způsobem, jak je u nás zvykem. Je potřeba důkladně, drátěným kartáčem, vydrhnout ten náš pověstný chlév - začít na ministerstvech a skončit u starosty ve Zlámané Lhotě. Jde jen o to, kdo se k tomu odhodlá, protože při tom půjde o krk. Všichni ti Jančíkové, Doležalové, Šloufové, Dalíkové, Řápkové, Šulcové, Němcové, Kučerové (dále doplň každý sám) si to nenechají jen tak líbit.

Co si o naší politické situaci myslí jiní? Čtěte zde