Mohl bych sáhnout k laciným reakcím typu „tak jděte, kdo Vás drží“ či k neufinancovatelným „splníme, co chtějí“. Osobně jsem zastánce toho, že jsme dospělí, očkovaní a máme občanky a tudíž se rozhodujeme sami za sebe. A žádné řešení stávající situace nebude dobré.
Ctím právo každého jednotlivce rozhodovat o svém štěstí a lékaři nejsou výjimkou. Pokud chtějí odejít, ať odejdou a přeji jim, ať se jim v cizině daří a šíří dobré jméno ČR. Pokud chtějí zůstat, ať zůstanou a nějakou mladickou nerozvážnost typu „Děkujeme, odcházíme“ v klidu přehlédnu. A pokud někdo tasí colt, musí být připraven střílet.
Co tedy dělat?
Jsou tři úrovně řešení a každá úroveň musí provést jiné kroky. Těmi třemi úrovněmi mám na mysli vládu, zřizovatele (vlastníky) a nemocnice.
Vláda
Vláda by se v této situaci měla věnovat systematickému ovlivňování prostředí. Tj. přijmout opatření na minimalizaci škod. Těmito kroky myslím:
- Neustupovat nátlaku (ani LOK, ani krajům, jejichž otevřené dopisy teď vládu, v rámci politického boje, nabádají ke kde čemu).
- 1. 3.2011 vyhlásit stav nouze.
- Zajistit, abychom mohli od 1. 3. 2011 chodit k lékaři do zahraničí (byť jen po omezenou dobu do vyřešení problému) za stejných podmínek, jako v ČR, tj. na zdravotní pojištění. Tím bychom pokryli část populace zdravotní péčí. Je lepší zvýšit náklady na přechodnou dobu léčením v zahraničí, než je zvýšit natrvalo ustoupením nátlaku.
- Připravit armádní lékaře vč. polních nemocnic pro zásahy v nejvíce postižených oblastech.
- Požádat o lékařskou výpomoc armády NATO.
- Zavést zelené karty pro lékaře všech úrovní a všech oborů z celého světa.
- Přimět VZP k důsledné kontrole plnění předepsaných kvót personálu (lékařů, sester) a rušit nemocnicím smlouvy na obory, které nejsou pokryté (a zavírat celé nemocnice – viz. dále).
- Žádné speciální tarify pro lékaře (a ani pro žádnou jinou profesi).
- Prosazení změn v zákoníku práce (rozvolnění tarifů, když už musí být).
Vlastníci
Vlastníci, především kraje, by si měli uvědomit, že mají unikátní příležitost k systémovým krokům ve zdravotnictví. Udělat si mapu rozmístění zdravotnických zařízení, určit maximální dojezdovou vzdálenost občana do nemocnice (např. 25, 30 či 40 km) a následně vytvořit síť nemocnic tak, aby vyhovovala těmto předpokladům + centralizovat specializované výkony (transplantace, výměny kloubů apod.). Nyní je ideální stav, kdy nebude potřeba zatěžovat systém odstupnými a přebyteční lékaři mohou doplnit stavy zachovaných nemocnic a tím omezit přesčasy a třeba mít ambulance otevřené i odpoledne či večer. Co by tedy měli či neměli dělat vlastníci:
- Neustupovat nátlaku (ani LOK, ani lékařům).
- Rozhodně neslibovat, že se každý „vzbouřenec“ může vrátit bez problému na svoje místo.
- Redukovat počet zdravotnických zařízení (když k tomu sami lékaři tak příhodně nahráli – máme viníka – nejsou lékaři). Než se spustí povyk a začnou padat tklivé historky o tom, jak někdo pojede 20 km do nemocnice, ale kdyby jel jen 15 km, bylo by to jiné. Dávám ke zvážení dva body:
- Kdo zaplatí náš příliš velkorysý zdravotnický systém? Zde neobstojí ani milionářské daně, ani zvyšování plateb OSVČ, ani podobné nejisté zdroje příjmu. Pokud chceme stávající systém profinancovat, musíme mít jisté zdroje příjmu a ty jsou, podle mě, jen čtyři:
- Daň z nemovitosti – platí ji všichni, ať už přímo či v nájmu nebo v ceně zboží a služeb
- DPH – opět ji platí všichni
- Daň ze mzdy zaměstnanců – toto je jediný, vcelku jistý příjem. Všechny ostatní příjmové daně (včetně sociálního a zdravotního) jsou nejisté a příliš závislé na hospodářském cyklu a výši vstupních nákladů.
- Přímé platby u lékaře
- Potřebujeme tak velkorysý zdravotnický systém? Četl jsem nedávno příběh ze Švédska, mimochodem, často dávaný za vzor, jak vysoko mohou daně růst, a pointou příběhu bylo, že z dané vesnice měli k nejbližšímu lékaři 20 km a do nejbližší nemocnice 120 km.
- Nedávat další peníze nemocnicím. Už dnes nemocnice masivně dotujeme z krajských rozpočtů (za celou ČR v řádu miliard) a není důvod tyto dotace bezuzdně zvyšovat.
- Tlačit na nemocnice, aby zavedly odměňování podle výsledků hospodaření jednotlivých oddělení a nemocnice, jako celku (tj. pokud nesplní oddělení hospodářské výsledky, nemá nárok na nadtarifní složku mzdy.
- Zavést ve svých nemocnicích nadtarifní složky mezd ve výši min. 40% mzdy.
- Změnit odměňování managementu nemocnic. Ředitel střední nemocnice (cca 800 zaměstnanců) by měl mít plat cca 70 tis. měsíčně a s nadtarifní složkou mzdy 1,6 mil. Kč ročně, či např. ekonom by měl mít plat cca 50 tis. měsíčně a s nadtarifní složkou mzdy 1 – 1,2 mil. Kč ročně. Bez toho do zdravotnictví špičkoví manažeři nepřijdou a zdravotnická zařízení se budou pořád topit v dluzích (snad jediné opatření Dr. Rátha, se kterým mohu souhlasit, bylo, když jako ministr zdravotnictví vypsal slušné cílové prémie pro ředitele fakultních nemocnic). Až bychom se divili, o kolik by najednou byly smlouvy příznivější pro nemocnice.
- Převést nemocnice na akciové společnosti.
Nemocnice
- Mají obrovskou výhodu, téměř nic s tím dělat nemůžou. Již dnes je jejich rozpočet napnutý, u části z nich silně minusový a prostě nemají kam ustupovat. Proto neustupovat nátlaku (ani LOK, ani lékařům).
- Rozhodně neslibovat, že se každý vzbouřenec může vrátit bez problému na svoje místo (osobně to považuji za tak velkou chybu, že by ředitel měl být za takovýto slib ihned odvolán z funkce).
- Připravit a spustit odměňování podle výsledků hospodaření jednotlivých oddělení a nemocnice, jako celku.
- Zveřejnit nejen počet výpovědí, ale také strukturu (lékaři, primáři, vedení místní LOK a jaký podíl výpovědí je u jednotlivých skupin)
- Vyhlásit výběrová řízení na primariáty, kde primář podal výpověď.
- Vyhlásit výběrová řízení na místa lékařů (v zásadě celosvětově)
- Nepodléhat panice a motivovat lékaře k návratu. Např. kdo nebude ve výpovědi k 15 lednu, má svůj plat, kdo požádá o zrušení výpovědi do 31. Ledna – původní plat -5%, kdo požádá o zrušení výpovědi do 15 února – původní plat -10% atd.
- Domluvit se s městem (pokud chce mít město nemocnici) na vyčlenění bytů pro nové lékaře.
Závěr
Pokud tu nevidíte nějaký „sociální a lidský rozměr“, tak jste četli správně. Žádný tu není. Ono o něj ani v akci „Děkujeme, odcházíme“ nejde. Tam jde jen o peníze. Je také třeba férově přiznat, že byly snahy o řešení. Uznávám, nijak silné, ale byly. Např. vymanění se ze státních tabulkových mezd přechodem na akciové společnosti). To ale lékaři ve většině ČR odmítli a zvolili si státní tabulky. Tak teď ať si ti starší nestěžují a mladí nechť poděkují starším kolegům. Jsou to především oni, starší lékaři, kdo odmítali jakýkoli pokus o změnu a jsou to tedy i oni, kdo nesou svůj díl viny za současný stav.
