Aféra plzeňské právnické fakulty se rozšiřuje jako kapka inkoustu kápnutá na piják. Objevují se další mediálně známé osobnosti podezřelé z turbostudia a jak se zdá, rozpíjení a rozšiřování této aféry bude trvat ještě dlouho. Jenže stále ústřední středobod aféry je vlastní fakulta. A žádná mediálně rozmazaná aféra by nebyla, kdyby byl na fakultě pořádek.
Třeba u osoby nyní mediálně nejvíc propírané doktorky Řábkové to vypadá na remízu. Řápková má diplom a tvrdí, že na fakultě studovala. Ale fakulta záznamy o tom, že Řápková na fakultě skutečně studovala, nemá. Má jen prázdné, nevyplněné kolonky.
Důvod vidím v podstatném poklesu prestiže vysokoškolského studia obecně a jeho přeměnu z výběrového prestižního na studium masové a průměrné. V době, kdy jsem se studiem zaobíral já, před 25 lety za socialismu, v této době byla vysoká škola prestižní instituce. Nikdo by si ani v této době socialistické nedovolil udělit zápočty, zkoušky, diplom a nezapsat to do příslušné evidence. Možná někdy někomu byly nějaké zkoušky darovány, možná nějakému komunistickému papaláši nestačil VUMl a byl mu zkoušejícími darován i odborný diplom, ale vždy o tom byly nějaké záznamy, které by se ještě dnes mohly případně studovat a prověřovat. Dopustit takový nepořádek, že by o studiu a provedených zkouškách nebyly vůbec žádné záznamy, to si tehdy na vysokých školách nikdo nedovolil.
Dneska je věc jiná. Zatímco dříve bylo vysokoškolské studium záležitostí 10 - 20 procent kromě výjimek nejschopnější části populace, dnes na vysokých školách studuje 60 procent veškeré současné mladé populace. Podle inteligenční gausovy křivky populace tedy nejen ti výborní a excelentní, ale i průměrní až mírně podprůměrní. Takže i ti, kteří by kdysi měli potíže udělat i středoškolskou maturitu, dneska získají diplom. Z vysokoškolského diplomu se prostě stala komodita, kde hlavním činitelem je pořizovací cena, všechno ostatní kolem včetně spolehlivé a přesné evidence ztrácí na významu. Vysokoškolské studium se tak pomalu blíží úrovni různých podnikových a jiných komerčních školení, kdy člověk zaplatí, na konci kursu dostane příslušný diplom, školitelé a firmy zůčastněné na kursu dostanou zaplaceno a všechno je uzavřeno. Za dva roky po absolvování kursu školicí firma buď neexistuje nebo tam pracují úplně jiní lidi, takže kdo z toho školení diplom ztratil a chtěl by nový doklad, tak má smůlu.
Jenže vysoké školy jsou instituce provozované a placené státem, buď úplně, nebo v případě soukromých vysokých škol částečně. Stát garantuje úroveň vzdělání těchto institucí a do určité míry garantuje, že vzdělání na těchto vysokých školách je univerzální, že neplatí jen tady u nás v republice, ale že je uznáváno i jinde. Když už stát provedl přeměnu vysolých škol z výběrových na masové i když to znamená v průměru snížení kvality i jména českého vysokoškolského studia budiž, je to věc státní politiky. Plzeňská aféra však nyní odkryla možnost, jak by prestiž českého vysokoškolského diplomu obecně mohla spadnout ještě mnohem hlouběji a sice díky nepořádku na vysokých školách a nevedení spolehlivé evidence o absolventech a jejich studiu. Není totiž vítanější komodita korespondenčních prodavačů falešných diplomů než diplom vysoké školy, která zaměstnavateli vlastníka takové diplomu nedokáže na dotaz sdělit, jestli ten člověk tam v uvedenou dobu skutečně studoval a případně jak dobře nebo naopak že tam stoprocentně studovat nemohl, protože vůbec v evidenci té vysoké školy není. A pochybnosti o kvalitě evidence na českých vysokých školách už mají živnou půdu a sice tu provalenou aféru plzeňské právnické fakulty. Nemají li padělané vysokoškolské diplomy českých vysokých škol patřit mezi rozšířenou komoditu padělatelského trhu, musí stát utnout pochybnosti o pořádku a kvalitě evidence studia na českých vysokých školách rázně a rychle.
Prošetřit nepořádek na plzeňské právnické fakultě, aby každý, kdo současný stav dopustil, i neúmyslně jen svou nečinností, šel ze školství. A prověřit i kvalitu evidence ostatních vysokých škol, aby bylo jasné, že někde jinde v skrytu nedoutná podobná aféra......
