Odbory proti státu a společnosti.

Odborářům se nelíbí, že zdanění benefitů bude stejné jako je zdanění každého jiného běžného příjmu každého normálního občana. Takže pro firmy budou benefity pro své zaměstnance vycházet o něco dráž a tak s nimi budou více šetřit. Lenoši a lempli jich nebudou dostávat tolik jako dřív, ovšem dobrého a spolehlivého zaměstnance si firma docela určitě bude považovat a benefity mu bude poskytovat i nadále.

Benefit vlastně znamená zvýhodnění, znamená to, že nyní, právě v tuto chvíli některý zaměstnanec nebo někteří zaměstnanci jsou pro firmu klíčoví, jejich práce přináší firmě zrovna nyní mnohonásobně více než kolik zaměstnavatel vyplatí na jejich platu, na povinných odvodech z jejich mzdy státu a na dalších nákladech na toho zaměstnance. Takže zaměstnavateli se vyplatí tomu zaměstnanci nebo skupině zaměstnanců dát zrovna nyní něco navíc. Zvláště když firma funguje tak, že je z čeho brát. Nebo v tom trochu horším případě se firmě zrovna benefity vyplatí, protože lidí je málo a a bez nich by klíčoví zaměstnanci přešli ke konkurenci, kde ty benefity dostanou. Benefity jsou ovšem od toho benefity, aby když se firma dostane do jiné situace a příslušní zaměstnanci přestanou být pro firmu přínosní a nenahraditelní, tak firma prostě ty benefity mohla přestala dávat. Je tady stále mzda a všechny mzdové příplatky zaručené Zákoníkem práce a dalšími předpisy, takže i po odebrání benefitů pracovník neumře hlady, nebude kvůli neplacení nájemného vyhnán z bytu nebo nebude muset chodit v zimě v děravých polobotkách, protože na nové boty nebude mít.... Firma ovšem může benefity svým pracovníkům dávat dále, ale pokud se změní situace, bude je třeba dávat ve firmě někomu úplně jinému.....
Trvalý benefit, či dokonce benefit trvale a nerozlučně spojený s nějakým pracovním místem je potom z hlediska zaměstnavatele oxymoron, neboli logický nemysl. To potom už není benefit, ale je to normální součást odměny toho zaměstnnce za práci neboli mzda. Potom z hlediska státu není trvalý, daňově zvýhodněný benefit nic jiného než daňový únik.  
Zaslouží si tedy ti, co budou stávkovat, benefity, které si chtějí vystávkovat? Jsou ty desetitisíce nebo možná statisíce zaměstnanců železnic a dopravních podniků pro své firmy tak absolutně  nenahraditelní a tolik jí svou prací přinášejí, aby byly benefity pro ně nějakým způsobem opodstatněné? Nejspíš ne.
Otázka je taky, odkud se ty peníze navíc na benefity vezmou. Stávku ohlásili zaměstnanci vesměs státních nebo částečně státních podniků. Takže peníze navíc na benefity půjdou z velké části přímo ze státního. No, ono kdyby stávkovali zaměstnanci výhradně soukromých firem, stát bude krácen stejně a to přes daňový únik z prosazených nezdaněných benefitů.
Stát tedy bude muset vybrat více peněz, aby po prosazení odborářských požadavků měl stejně. Vybere je od těch a ušetří na těch, co se budou nejméně bránit. Co třeba z různých důvodů nejsou organizováni v něčem podobném jako odbory nebo co nemohou stávkovat. Nebo co mohou stávkovat, ale nikoho jejich stávka neohrozí a nebude zajímat.
Všichni ostatní zaměstnanci, všichni živnostníci atd budou tedy muset do společného státního přispět víc. Všichni nezaměstnaní, invalidé, provozovatelé charit, provozovatelé neziskových projektů obecně, prostě všichni, kde přiznaná částka není jednoznačně a nezvratitelně daná, ale jde přes různé posudky lékařů, úředníků a různých expertů, se budou k těmto svým penězům dostávat hůř.
Jen proto, že někde kdesi v jakýchsi jiných firmách díky nátlakové akci jakási skupina pár stovek tisíc obyčejných, přínosem pro firmu často diskutabilních zaměstnanců prosadí "dědičné a neodnímatelné " trvalé benefity.