Odboráři se ptají Kde jsou mé peníze?

Odboráři stávkují pro své peníze. Reformy jim ubírají z platů a zvyšují podíl, který z těch platů budou muset zase na všelijakých poplatcích, daních a odvodech platit. Zkrátka odboráři chtějí "své" peníze.

MF Dnes

Jenže peníze v normálním státě nevznikají jinak než z práce. Někdo musí někde pracovat, něco vyrábět  a tím roztáčet onen kolotoč pohybu zboží a peněz, ze kterého stát všemožnými odvody a daněmi ždímá své penízky. Když je ten kolotoč hodně velký, stát má dost peněz a může tak někde svým občanům ulevit a nechat jim peněz více. Když ten kolotoč hubne a zpomaluje se a stát přitom potřebuje peněz zhruba stejně, prostě musí víc brát od těch, co nejsou mimo  ještě v tom kolotoči jsou.
Bohužel ten kolotoč v Evropě stále chudne a zmenšuje se. Je globalizace, a v rámci globalizace je volný pohyb práce .
Typický odborář, manuálně nebo polomanuálně parcující, věřící na slovo odborářským bossům a levicovým demagogům a poslouchajíce je, nečte, nevzdělává se dále kromě vysloveně věcí nutných na zachování svého pracovního místa, nepřemýšlející v souvislostech, je několikrát dražší než podobný třeba čínský soudruh odborář. A další jsou v řadě, Indonésan , Pákistánec, Turek, Brazilec.....Tyto země krizi nepocítily, jejich hospodářství stoupá tempem mezi 5 - 10 % ročně , dluhy nemají, naopak mají nadbytek prostředků. Klidně i na nákup čehokoliv v Evropě, co prodává někdo zadlužený? A to proč?
Protože to těchto zemí odešla za nižšími výrobními náklady evropská práce!
A tak odboráři demonstracemi proti vládě bečí sice pěkně, ale na cizím a realitě hodně vzdáleném hrobě. Na tom správném by bečeli, kdyby tady u nás v Česku demonstrovali třeba před čínským velvyslanectvím. Ne, že by to nějak pomohlo a že by číňané nějaké penízky , které získali za to, že zboží prodané tady u nás vyrobili oni v Číně a ne my, odborářům nebo Českému státu milostivě poskytli zpět. To by asi skutečně byl Tibet dřív svobodný.....
Zkrátka jediné řešení této situace je práci tady pěkně přilákat zpátky. Pěkně pokorně místo fanfarónského vyřvávání a stávkování sklopit hlavy a pracovat. Nemyslím pracovat to, co vesměs myslí odboráři pracovat neboli tupě pasívně v práci makat za plat, který mně dají a nic víc. Myslím tím pracovat v první řadě na sobě. Když se čínskéhu soudruhu odboráři nedá vyrovnat v nízké úrovni platu, který dostává, musí evropský odborář umět několikrát víc a být několikrát výkonnější než čínský soudruh odborář. Evropský odborář taky musí povolit v nesmyslné ochraně pracovních míst, protože když kolega odborář začne lenošit a málo pracovat, stahuje dolů všechn ostatní odboráře a zase přihrává tu práci čínským soudruhům odborářům. Evropský odborář taky musí povolit v nesmyslné ochraně výšky platů formou minimální mzdy, jednak ve srovnání s čínským soudruh odboráři je to nesmysl, jednak nižší mzda umožní pracovat a tím produkovat hodnoty i těm s nízkou kvalifikací, kteří NA lepší lépe placenou práci nestačí.
Přirozeně náklady na pracovní sílu jsou jen jedním z nákladů, které zvyšují cenu práce. Musí zapracovat i další, nejenom odboráři, aby se nám tady zpátky do Evropy práce vrátila. Ještě není pozdě, ještě je v mnohých očích,  evropanů i neevropanů,  Evropa dílnou světa a tak evropská práce by mohla být ceněna výše než práce jiných v jiných částech světa. Takže by mohla být i mírně dražší, než je třeba ta čínská práce. Ale ne o tolik strašně moc, jako je dražší nyní.
Jen nevím, jestli tento článek neobsahuje jen nějaké příliš optimistické řeči.. Jestli aspoň nějací odboráři překonají svou hloupost a zaslepenost a aspoň se pokusí zarazit toto nesmyslné odborářské třeštění, které škodí všem bez rozdílu, celé naší společnosti.