Lékaři odboráři šetří naše peníze.

Zdánlivě nesmyslný titulek, pokud se někde objeví odboráři, vždy se náklady zvyšují. Zvyšují se náklady zaměstnavatele a pokud odborářům ustoupí i stát, zvyšují se náklady státu a snižuje daňová základna, ze státu odchází práce i firmy a zaměstnanci se stávají nezaměstnaní.

Mf Dnes

Jenže tentokrát lékaři odboráři vystoupili a jak to vypadá, že až to skončí, nakonec budeme my všichni na zdravotní dani platit méně než kolik bychom platili, kdyby lékaři nevystoupili.
Jak je to vůbec možné, aby odboráři "šetřili"?
Odboráři, totiž potřebují bezpodmínečně zaměstnavatele. Bez zaměstnavatele, který zaměstnává členy odborů, to nejsou odboráři, je to potom něco jiného, nějaká jiná organizovaná skupina. Zaměstnavatelé potom bezpodmínečně potřebují zaměstnance, jinak by jim fabrika nebo v tomto případě nemocnice nebyla k ničemu. A zaměstnanci potom ve většině případů jsou odboráři.
Obě skupiny jsou tedy donucen vedle sebe dlouhodobě existovat a to bez nějakého soužití nejde. A v soužití nejde existovat bez nějakých psaných či nepsaných dohod. A dohodnout se potom znamená dělat kompromisy.
Vlastně o tom, jak se správně dohodnout, existuje celá věda. Správně se dohodnout, třeba usmlouvat nějaké zboží na arabském bazaru znamená, že s dohodou jsou spokojeny obě strany, prodávající je spokojen s tím, kolik peněz za to zboží dostane, kupující turista je spokojen s tím, že za své peníze to zboží stojí. Toto je ovšem jednorázová dohoda, když ten turista další den zjistí, že stejná cetka stojí v kamenném obchodě čtyřikrát méně, než za kolik ji koupil na bazaru, už se na bazar nemůže vrátit a chtít peníze nazpět.
Dlouhodobá koexistence dvou, v podstatě protikladných skupin, jako jsou odboráři a zaměstnavatelé, není nic jiného než v podstatě neustálé dohadování a smlouvání. Dokud fabrika nebo nemocnice stojí, dokud se v ní pracuje, tak se smlouvá......
A smlouvání má svoje, řekněme společenská pravidla. Smlouvání je třeba stupňovat postupně, nelze najednou vybalit nejtěžší kalibr. Nelze podvádět, nelze urážet, druhé strany je třeba si určitým způsobem vážit. Smlouvání je taky komunikace, na začátku smlouvání mohou mít obě strany na sebe vzájemně nereálné požadavky, smlouváním vykomunikovaná uzavřená dohoda na konci musí být reálná, aby byla vůbec splnitelná. Už taky proto, že za rok, za dav roky nebo tak nějak smlouva skončí anebo dojde k nějakým změnám a bude třeba zase sednout a zase smlouvat, pardon dohodnout se.
Lékařští odboráři evidentně tyto zásady neznají. Smlouvání o svoje platy nevzali jako smlouvání, ale jako válku se svým zaměstnavatelem. Či zaměstnavateli, protože část nemocnic je státních, část provozují kraje, v současné době pod vládou oranžových hejtmanů, takže lékařští odboráři tak "střílí" na své politické kolegy.  A válka nekončí dohodou, se kterou jsou spokojeny obě strany, válka končí vítězstvém jedné strany a porážkou druhé.
V současné době to vypadá na porážku lékařů, lékaři odejdou a nemocnice si budou muset nějak poradit bez nich. A tady je důvod, proč lékaři tuto válkou nám všem ušetří. Nouzový provoz nemocnic totiž může ukázat, že značný počet zejména menších okresních nemocnic je nadbytečná. Lékařští odboráři až dosud byli ti, kteří tyto málo využívané nemocnice kryli a kteří by proti jejich rušení za normální situace ostře protestovali, případně by se s pomocí levicových poslanců a senátorů pokusili jejich rušení a celou zdravotní reformu zablokovat.
Jenomže touto svoji válkou za zvýšení platů se lékaři vyšachovali ze hry. Nejsilnější levicová strana, oranžoví, je jako opozice rušení nemocnic v rámci reformy zdravotnictví ochromena, i nemocnice zřizované kraji pod vládou oranžových musí kvůli odcházejícícm lékařům rušit oddělení a pokud následný provoz ukáže, že zdravotnickou péči půjde zajistit i bez těchto zrušených oddělení, nebudou proti jejich rušení dost dobře moct argumentovat.
Takže jak to tak vypadá, ministr zdravotnictví Heger bude moct díky této nepovedené odborářské akci prosadit připravovanou zdravotní reformu včetně dříve politicky neprůchodného zeštíhlení českého zdravotnictví. Do zdravotnictví půjde o něco míň peněz, "napnelismus" mezi výši vybírané zdravotní daně a spotřebou peněz "bezplatným" zdravotnictvím na nějakou dobu povolí. Dokud zase pokrok v lékařské vědě a zavádění novějších, účinnějších a obvykle o hodně dražších zdravotnických metod spotřebu prostředků na zdravotní péči zase nezvýší.....