Zadrženo 24 squaterů, zadrženo 70 jejich sympatizantů, hrozí jim až dva roky vězení. Zrovna nyní zřejmě sledujeme vyvrcholení a bod zlomu existence squaterské komunity v Praze. Po roky předtím squateři si žil a existovali relativně nerušeně na okraji společnosti.
V té době by se dalo diskutovat i o tom, že je lepší mít ve svém baráku squatery než ho mít neobydlený. Pokud nedělali kolem příliš velký nepořádek a bugr, nikomu nevadili. Naopak svým způsobem barák udržovali, takové snadno opravitelné věci jako shozená taška ze střechy nebo rozbité sklo v okně prompně opravovali. Sice často diletantsky a pochybně, ale rychle a účinně. Přitom v neobydlém baráku jsou takové závady často fatální, trvá léta, než to majitel spraví a za tu dobu napáchá voda a vlhkost velké a často už neopravitelné škody. Taky když v baráku někdo bydlí, není vybydlován od šrotu, spalitelných a prodejných věcí, i když asi je toto spíše reálie Ostravy nebo Ústí a podobných měst než Prahy. Pokud by potom majitel nemovitost k něčemu potřeboval a squateři by potom víceméně dobrovolně zmizeli, nemělo by takové soužití chybu.
Jenže squateři usídlení ve vile Milada jaksi zpychli. Najednou to nebylo tolerované místo obydlené lidmi na kraji společnosti, ale jakési "středisko alternativní kultury", za které je třeba se bít. Rozjely se hlučné akce, spotřeba načerno odebírané elektřiny a vody rostla, nepořádek kolem taky. A tak logicky se probudil majitel a dal nežádoucí "nájemníky" vystěhovat. Ale i squateři už byli v ráži, akci ministra Kocába, zaměřenou spíše na uklidnění a rozplynutí emocí squaterů stykem s každodenní realitou si spletli s trvalou podporou jejich squaterské kultury. A v této kultuře je zabírat neobydlené baráky, neplatit pokud možno za nic, ale přitom se v těch cizích barácích chovat jako ve vlastním.
Vývoj pokračoval, v posledních dnech rovnou veřejně vyhlásili úmysl zabrat a obsadit zas nějaký další neobydlený barák, přirozeně bez placení čehokoliv a pokud možno v centru Prahy. Dá se říct, že prakticky úplně zhloupli. V kontrastu s normálními lidmi, kteří musí tvrdě makat a vydělávat, aby mohli vůbec někde bydlet, v kontrastu s tím, že normální lidé platí spoustu různých poplatků a daní, v kontrastu s tím, že normální lidé musí dodržovat spoustu zákonů a nařízení, nenacházím žádnou vrstvu či sociální skupinu lidí, které by squateři mohli být sympatičtí a mohla by je podporovat. Případně taky za ně platit. Kromě pár desítek blouznivců a anarchistů. Takže nutně to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Za těch "15 minut slávy" ve sdělovacích prostředcích squaterské hnutí nejspíš tvrdě zaplatí. Myšlenka nějakého centra alternativní kultury je na dlouhou dobu passé. Majitelé opuštěných nemovitostí si pro příště dají na svůj majetek pozor a nevítané najemníky budou promptně vyhazovat. Nemluvě o tom, že tvrdé jádro squoterů bude mít nějakou dobu jiné starosti chvilku posedí v chládku nebo bude popotahováno po soudech a bude muset nějak vydělat peníze na pokuty a na natropené škody. Další prostě ze squoterské komunity zmizí. Jedni konečně dospějí, zařadí se mezi obyčejné občany, najdou si práci za nějakou mzdu a za svoje potřeby začnou platit jako každý, jiní se prostě vrátí k mamince...
