Alternativní se u nás zažilo jako mnohem méně vhodný, méně pravděpodobný, mnohem méně relevantní. Možná ten mnou nalezený důvod k stávkování odborářů takový je. Nicméně podle mně stojí za povšimnutí a za přemýšlení.
Takový odborářský boss je, co se týká působení v odborářském hnutí, na vrcholu kariéry. Nemá už kde postoupit, jedině jít či spadnout zpátky dolů.
V současné době se ve vedení jednotlivých odborářských svazů sešlo takových kandidátů několik. Kandidátů vyznačujících se silně gerontoidním vzhledem, vystupováním nezadajícím si s vystupováním vysokého funkcionáře ROH za komunistů a zřejmě i úměrně tomu poklesu schopnosti pružně uvažovat a reagovat. Na přicházející období stávek a zřejmě i všelijakých občanských nepokojů to jsou ovšem docela dobří lídři. V nejhorším případě se na ně svede případný neúspěch.... Jak se ale situace uklidní, stanou se tito lidé pro mladší a pružnější část odborářského členstva pravděpodobně těžko akceptovatelní. Být odborářem, což už se zřejmě nikdy nestane, ale skutečně být odborářem, tak bych se za takového bosse taky styděl.
Dnešní odborářský boss, má li s politickou váhou nashromážděnou počtem svých členů a finanční váhou nashromážděnou z členských příspěvků a z unijních dotací v současné době optimálně pracovat a využít je, musí být něco jako vrcholový manažer. Podobně jako třeba šéf Čezu nebo Mittalu nebo Škodovky, mladoboleslavské nebo plzeňských Škodovek.
Takoví zřejmě budou v následujících odborářských volbách voleni, zatímco pro hodně současných odborářských šéfů budou tyto volby konečná, zvoleni už nebudou.
Jenže co s nimi dál? Do důchodu nejspíš ještě nechtějí a rádi by si ještě někde pořádně vydělali, jenže na rozdíl od odcházejících zejména pravicových politiků je nikdo nezaměstná. Aspoň nikdo, kdo má aspoň trochu rozumu v hlavě a to šéfové firem většinou mají.
Zbývá ta politika a z politických stran jediná Sociální demokracie. Odborářům je nejblíž a na ruku si vzájemně jdou už roky. Sociální demokracie má nyní jeden obrovský cíl, svrhnout současnou vládu. A sama se tak dostat k vládě a tím ke zdroji peněz, kterých má nyní zoufalý nedostatek.
Odboráři se jakožto třetí, jakoby nepolitická síla ( či pátá kolona ) této politické straně hodí. Ať už spolu mají nějakou dohodu, vyslovenou nebo nevyslovenou, chovají se jakoby ta dohoda byla. Dohoda protestovat, stávkovat, co nejvíc škodit současné vládě, zkrátka dělat pro Sociální demokracii černou práci . Aby současná vláda, beztak zmítaná rozpory a oslabená prosazováním z velké části neúčinných reforem, padla co nejdřív. A Sociální demokracie mohla tak po vítězných parlamentních předčasných volbách nakráčet hlavním vchodem do vlády ( a hlavně ke zdrojům tunelovatelných peněz pro své finance)
A jaká bude odměna odborářům, co pro ně udělali tu černou práci? No přece ty odborové svazy, který se nejvíc zaslouží o pád vlády, dostanou právo umístit svého stárnoucího, pro roli lídra odborářů už nevhodného bosse na nějaké volitelné místo volební kandidátky. A ten potom může ještě pár let a za lukrativní poslanecký či senátorský plat pospávat někde v našem nebo evropském parlamentu.....
Takže proto se odboráři tak hrnou do stávek a protestů! Kandidátů ve vedení odborářských svazů je hodně a rezervovaných míst na volebních kandidátkách Sociální demokracie dost méně. Odborářští bossové prostě a jednoduše mezi sebou soutěží , kdo vyburcuje své odboráře nejvíc a jehož odborový svaz nadělá vládě a našemu státu co nejvíc škody. Kdo vyhraje, získá v kariéře navíc těch pár dobře placených let volitelné funkce v oranžové barvě sociální demokracie.....
