Úmrtí Milana Paumera opět oživila českou diskuzi o bratrech Mašínech. Rozhodl jsem se rozseknout stávající monotónní neustávající diskuzi o tom, jestli byli hrdinové nebo vrazi a napsat, co by se mohlo stát a jak by to mohlo dopadnout, kdyby se jim to povedlo.
Mf Dnes
Těm se v tehdejším Československu jejich úmysl zvednout ozbrojený odpor proti komunistům prosadit nepodařilo a tak, pokud chtěli přežít, museli uprchnout.
Jenže co by se stalo, kdyby se bratrům Mašínům jejich úmysl podařil? Kdyby se jim povedlo zvednout široký partyzánský odpor řekněme takových 20 - 50 tisíc protikomunistických partyzánů plus k tomu 5 - 10 násobek sympatizantů a pomocníků, kteří by ty partyzány zásobovali?
Tehdejší Sovětský Svaz byl krátce po vítězné válce sebevědomý a mocný v čele s vítězným Stalinem, poválečné hladomory, které sužovaly některé oblasti Sovětského Svazu, byly lapálie, sověti měli atomovku stejně jako Amerika a právě zkoušeli vodíkovou pumu. A Sovětský svaz měl se západem uzavřenou dohodu, železná opona byla na západních hranicích Československa a náš stát byl tou dohodou obou stran přenechám sovětům. Jak se ukázalo o 15 let později v roce 1968. Sovětská Rudá armáda doplnila ztráty na lidech a materiálu z válečných let. Její páteří byli váleční veteráni, kteří za válk přežili hrůzné věci i je sami dělali a byli připraveni je na příkazy politruků dělat dál.
Pokud by se tedy Mašínům povedlo zvednou ozbrojené povstání proti komunistům, komunisté by mohli skutečně prohrát, mohli by být poraženi ( možná zlikvidováni) a možná nějakou dobu by tady byla nějaká "svobodná" vláda. Pak by ale nastoupila Rudá armáda a všemi dostupnými prostředky POTLAČILA OZBROJENOU VZPOURU V JEDNÉ Z SOVĚTSKÝCH KOLONIÍ . Západ by na pomoc nepřišel, protože o Evropě a trase železné opony, která rozdělila Evropu na východ a západ se už se Stalinem definitivně dohodl. Co by se stalo potom, lze už jen odhadovat. Ztráty na československém obyvatelstvu by byly statisícové , možná miliónové, na obou stranách, na straně československých komunistů i na straně antikomunistů. Uvolnil by se tak určitý životní prostor. Odhaduji, že ten by sověti ve stylu stalinských tradic možná ještě rozšířili deportací vybraných českých rodin někde na Sibiř nebo střední Azii, podobně jako to dělali třeba s krymskými Tatary. Uvolněný prostor by byl naopak osídlen etnickými rusy "dovezenými" odněkud od Moskvy či někde jinde z centrálních oblastí tehdejšího Sovětského Svazu.
I kdyby se po tomto povstání povedlo původní čechy a nově přistěhované Rusy nějak smířit, dnes bychom byli v podobné situaci jako třeba pobaltské státy. Kde je vedle původních obyvatel početná ruská menšina, která s nostalgií vzpomíná na dávno minulé časy a jako závaží zpomaluje jejich cestu na západ. Nebo bychom se dokonce ocitli v situaci Ukrajiny či Běloruska, kde početné ruské obyvatelstvo ovlivňuje oficiální politiku i hospodářství a směřuje tyto země místo západním směrem spíš směrem východním k současnému putinovskému Rusku.
Zkrátka kdyby se Mašínům a s nimi i Paumerovi jejich úmysly povedly, nejspíš bychom nebyli v Evropě, ale byli bychom spíše stále ještě, sice hodně volně přidruženým, ale přesto satelitem Putinovského Ruska a s velkou a vlivnou ruskou menšinou. Či možná dokonce většinou.
Vedle Mašínů toto nepochopilo a snažilo se bojovat poti režimu se zbraní v ruce jen cca dalších několik desítek lidí. Těm se jen akorát nepovedlo probít na západ a navíc část z nich byla k uchopení zbraně vyprovokována komunistickými provokatéry.
Cca 200 - 300 tisíc Čechů, Moravanů a Slováků toto pochopili a po roce 1948 bez boje utekli za západní volností přes hranice "za kopečky" na západ. Další statisíce toto pochopili a zůstali a drobným odporem a ústupky pozměňovali, zlidšťovali a drolili komunistickou ideologii.... až k událostem v 1968 roce.....
Mašínové byli, chci to napsat korektně, tak napíšu pilní, ale bohužel jednostranně zaměření jenom na válčení....
