Zónová epidemie aneb Cizincem doma

Parkovací zóny se Prahou šíří jako morová rána. Město neumí řešit problém s parkováním, a tak přistoupilo k nejjednodušímu "řešení". Tvrdá regulace, kterou si navíc občan ještě musí zaplatit.

Zdroj: denik.cz

Motorismus v hlavním městě se rozvíjí takřka raketově. Zcela určitě nikdo nepočítal s tím, že by mohla být Praha tak "přeautována". Parkovací zóny, které vznikly v centru města každý soudný člověk chápe. Zcela jistě by bylo hloupé, aby centrum sloužilo jako průjezdní místo.

Radnice přilehlých částí ale přišly na to, že když zavedou parkovací zóny rovněž, vyinkasují na svých obyvatelích nemalé částky, aniž by radnice musely hnout příslovečným prstem. A tak se parkovací zóny objevily v místech, kde by je nikdo nečekal. Daly by se ještě pochopit na hlavních ulicích, kde zaparkované vozy brání plynulejší dopravě, i když to by se dalo ošetřit zákazem zastavení.

Zcela nesmyslné ale je, pokud se parkovací zóna objeví v nějaké třetí nebo čtvrté vedlejší ulici, kde za den projede stěží několik desítek aut, a to ještě převážně rezidentů. Radnice zkrátka pojaly řešení nedostatku parkovacích míst jako výnosný obchod.

Lidé nemají kam jinam zaparkovat. Neexistují nějaká velkoplošná parkoviště ani parkovací domy. Takže pro radnice místo vybudování veřejného parkoviště je snazší vzít štětku a namalovat modré pruhy, osázet ulice značkami a parkovacími hodinami.

Jenže páni radní nedomysleli jednu věc. Zatímco oni mají svá vyhrazená parkoviště přímo před úřadem nebo možnost parkovat uvnitř, běžný občan tuto možnost prakticky nemá. Svou parkovací kartou je přivázán ke své městské části jako pes k boudě. Pro běžného občana je mnohdy doprava vlastním autem do zaměstnání časově a kilometrově výhodnější než složitě cestovat hromadnou dopravou s několikerým přestupem.

Radnice zcela zapomněly i na mimopražské, kteří do Prahy dojíždí za zaměstnáním nebo na ty, kteří si pořídili vlastní bydlení v satelitu. Pro ně je kolikrát vlastní doprava jediným solidním řešením, nechtějí-li čekat třeba hodinu a půl na spoj do Prahy.

Občas jsem nucen se přes den pohybovat po Praze. Mohu tak vcelku dobře posoudit, jak parkovací zóny fungují. V místech, kde bylo přes den sotva pár volných míst je nyní prázdná až polovina parkovacích míst. Místo opatřené parkovacími hodinami je zcela plné, protože je pro malý počet vozů a to ještě ne ve všech vozech je za oknem parkovací lístek.

Zóny ztěžují život i podnikatelům. Nemohou se svým vozem zaparkovat v rezidentské zóně a pokud si obstarají jednorázovou povolenku, musí zaplatit víc, než kolik by je stálo parkování v placené zóně. Je jasné, že tento náklad je vyúčtován zákazníkovi, takže v důsledku na tom zákazník ještě tratí a de facto zaplatí jedno parkovací místo dvakrát.

Nechtěným následkem parkovacích zón je dominový efekt. Ti, kteří nechtějí podporovat parkovací politiku pražských radnic jsou vytlačováni za hranice svých čtvrtí, a další městské části jsou tak na svých hranicích zasaženy nedostatkem parkovacích míst. To vede k tomu, že ač radnice nemají v plánu zóny zavádět, jsou k tomu okolnostmi donuceny a efekt se šíří k dalším částem města.

Motorizovaný občan se tak stává cizincem ve vlastním městě. Připoután ke své zóně, nemoha využívat své auto k dopravě za prací a zábavou, odsouzen k placení. Blíží se konec prvního pololetí a s ním i vyhodnocení, jak jsou parkovací zóny úspěšné. Kdo doufá, že radnice pochopí nesmyslnost zón, myslím, že se pohybuje v nereálném světě. Zóny jsou přeci zdroj peněz z kapes daňových poplatníků a která radnice se dobrovolně vzdá desítek milionů?

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz