Muži proti potratům aneb Velkopáteční výzva

Místopředseda lidovců v pátek vyzval prezidenta republiky k odsouzení potratů s odkazem na jeho kandidátský projev, v němž se Václav Klaus přihlásil ke křesťanským hodnotám. Proč ale chtějí o interrupcích rozhodovat muži?

Zdroj: www.ordinace.cz

Katolíci se dožadují zákazu interrupcí s odůvodněním, že potrat je vražda. O vraždu se podle nich jedná i v případě, že jde pouze o několikabuněčný plod a život podle nich vzniká už oplodněním vajíčka. Věda dnes dokáže zázraky. Díky ní mohou přežít novorozenci, kteří by bez vědy byli odkázáni ke smrti, jako například nedonošené děti. Takové zázraky, aby přežil několikatýdenní plod ale věda nedokáže. 

Myslím si, že je nezadatelným právem ženy rozhodnout, zda chce dítě mít či podstoupí interrupci. Lidovci přišli před časem s nápadem, že by s interrupcí musel souhlasit i otec plodu. Vžijme se do situace ženy, která má například čtyři děti a tuší, že další dítě by už bylo nad její síly. Otec ale chce mít kolem sebe kupu dětí a s interrupcí nebude souhlasit. Žena se v tomto případě degraduje na pouhý reprodukční stroj.

Nikdo nemůže nutit ženu, aby nosila ve svém těle devět měsíců plod znásilnění nebo plod, který ji samou ohrožuje na životě, či je jistota, že plod bude defektní. Zrovna tak může jít i o ženu nacházející se v těžkých životních podmínkách s vědomím, že další dítě by bylo pro rodinu velkou přítěží a rodina by nebyla schopna se pořádně uživit i přes pomoc státu.

Od kamarádky znám případ, kdy v Brně chodil nějaký kněz agitovat proti interrupcím před zdravotnická zařízení. Tam nahlas křičel, že potraty jsou vraždou a nějak nepostřehl, že agituje před porodnicí. Počet potratů přitom od roku 1989 stále klesá a je na nejnižší úrovni za posledních padesát let (viz graf)

Co je ale na této snaze zarážející? Že o zákazu potratů nejvíc mluví ti, kterých se to nejméně týká - muži. Jako by muži chtěli rozhodovat o tom, zda žena má či nemá právo se rozhodovat sama, jako by jen oni věděli lépe co je lepší.

Absurditu zákazu interrupcí může nejvíce demonstrovat případ v sousedním Polsku, kam před časem připlula loď zastánců potratů, kteří na její palubě prováděli v mezinárodních vodách interrupce. Takový poprask, který se kolem návštěvy této lodi spustil lze snad srovnat jen s církevními procesy s kacíři.

Nechme rozhodnutí o interrupci na ženách, kterých se jejich těhotenství přímo dotýká. Pod pláštíkem humanity přežívá tmářství, kdy žena nemá duši a není sama schopna rozhodovat. Ačkoli církev tato dogmata dávno opustila, jak vidno, stále přežívají v myslích mnoha mužů.

Na ženu nelze hledět jako na reprodukční stroj či méněcennou nebo nesvéprávnou bytost. Možná, že kdyby si muži, kteří nejvíce brojí proti interrupcím, mohli na vlastním těle vyzkoušet, co obnáší těhotenství, už by nebyli tak radikální.

Pokrok lidstva nejde zastavit jinak než jeho zánikem. Nechtějme tedy, aby se ženy musely podřizovat za ně rozhodujícím mužům, navíc, když počet interrupcí rapidně klesá i bez jejich zásahů. Zákon proti interrupcím by byl krokem zpět.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz