Jarní

Cestou po ulici, vyhýbaje se hrozícím zrádnostem, abych si nepřinesl do bytu něco navíc, míjeje přitom keře a stromy těhotné novými pupeny jsem se zamyslel nad tím, že život strašlivě rychle utíká.

Rozkvetlá sakuraZdroj: aeschiba.com

Není to tak dlouho, kdy se stromy uložily k zimnímu spánku a najednou tatam je zimní šedivost přírody, nálad i oblečení. Vše opět začalo získávat barvy, jaké dokáže udělat pouze zázrak probouzející se přírody. Tu se začala ztvrdlá a holá zem u stromku barvit svěží zelení tráva, tam zase lehoulince nazelenalé bělmo nově rodícího se šatu stromů.

Není to tak dlouho kdy se nevzhledné pruty keře se změnily mávnutím proutku kouzelného ve zlatý déšť, holé větve stromů se zahalily bělostnou svatební krásou květů třešní a tam, kde ještě včera bylo všude bláto najednou vyrašily vlásky svěží trávy. Zatímco se příroda začala halit, něžnější pokolení se začalo odhalovat, účesy stromů se díky novému listí začaly prodlužovat v protikladu zkracujících se délek sukní. Časově prodloužené zlaté šípy slunce obarvily ulice do pestrých barev. Stejně tak i z lidských bytostí začala vyzařovat pestrost umocněna radostí a víc než kdy jindy se opět můžeme setkat s erupcí citů zvaných láska.

Přesto však jako by stále něco chybělo. A pak se to stalo. Zcela překvapivě na rozhraní domu a chodníku zazářila mezi prvními trsy zeleně. A hle, tam druhá, třetí, na těch očekávaných i neočekávaných místech, na chodníku, v parku, u krajů silnic, září odevšad. Známe je všichni. Jsou pěkné, žluťoučké, s kulatou hlavičkou. Pampelišky. Jaro je konečně tady.