Islamizace Česka?

Naše kultura považuje náboženství za soukromou záležitost každého jedince. Ač má Evropa židokřesťanské kořeny, je tolerantní vůči jiným vírám.

Tolerance vyznání je věc žádoucí, ale nesmí přerůst v obavu, zda naše běžné chování a naše kultura nevadí těm, kteří do evropské kultury přišli odjinud a snaží se zde svou kulturu rozvíjet. Není to tak dávno, kdy Evropa po mnoha letech konečně zjistila, že koncept multikulturalismu selhal.

Západní Evropa má velký problém s muslimskými přistěhovalci. Ti nejenže se nesnaží přizpůsobit prostředí, ve kterém se rozhodli žít, ale naopak ještě vyžadují ústupky ve prospěch své víry a kultury. U nás tento problém ještě není rozvinut, ale už se ukazují první náznaky.

Případ dvou muslimských studentek na zdravotní škole je snad dostatečně známý. Nejprve souhlasily se všemi podmínkami studia, aby následně tyto podmínky porušily, samy se studia vzdaly a nadto obvinily školu z diskriminace. Touto kauzou se zabývala ombudsmanka Šabatová a vyjádřila se, že škola svým školním řádem diskriminovala obě studentky.

V této škole je zastoupeno velké množství různých národností a víry a nikomu školní řád problémy nečinil. Faktem je, že Šabatová rozhodla od stolu bez patřičných důkazů a podrobné znalosti celého incidentu. Paní Šabatová jen prokazuje jak diletantsky svůj úřad zastává.

Nově se objevil problém v motolské nemocnici. Zdravotní škola se dotazovala, zda její tři studentky smějí vykonávat praxi v nikábech, což nemocnice odmítla. Zdravotnický personál včetně studentů na praxi mají jednotný oděv. Jsem zvědav, kdy se studentky ozvou s osočením z diskriminace.

Příklady ze západní Evropy jsou neradostné. Stížnosti na venčení psů coby urážku muslimské víry, vynucování si odlišného přístupu či dokonce otevřená agrese jako například v Belgii, to vše je alarmující. Nedivím se, že v západní Evropě vznikají zákony vyžadující odkládání symbolů víry ve veřejných prostorách.

Když jede Evropan do muslimského státu, musí se přizpůsobit tamním zvyklostem. To samé bychom měli vyžadovat po těch, kteří se rozhodli vypravit opačným směrem, leckdy nastálo. Chceš zde žít? Přizpůsob se. Nechceš se přizpůsobit? Nikdo tě tu nedrží, bylo to tvé rozhodnutí zde žít.

Bude-li Evropa (a potažmo my) ustupovat cizí kultuře a přizpůsobovat se požadavkům přistěhovalců, skončí to špatně. Nikdo nikomu jeho víru nebere. Jsme tolerantní, ale stejnou toleranci musíme vyžadovat i od těch, kteří sem přišli za lepším životem. Komu se to nelíbí, může se klidně vrátit, odkud přišel. Šátky to začíná a řezáním hlav končí.