Dopisy Jirkovi

Po knižně vydaných Havlových "Dopisech Olze" se možná zanedlouho dočkáme neméně kvalitního literárního díla s názvem "Dopisy Jirkovi". Co mne k této úvaze přimělo?

Před dobou vcelku nedávnou měla veřejnost možnost se seznámit s nákladnou knihou s názvem "Minuty s Jiřím Paroubkem". Tato čtyřkilová naprosto bezobsažná publikace se skládá z 872 stran na křídovém papíře a více než 2600 fotografií, na nichž se skví osoba Jirky z Lidového domu při různých činnostech. Text by zřejmě byl příliš složitý, a tak je omezen jen na popisky pod fotografiemi. Celou třetinu edice zakoupila sama ČSSD a pak ji zdarma darovala svým delegátům sjezdu. Knihkupec Jan Kanzelsberger tuto literární perlu mezi perlami ohodnotil po svém: "To je kult jako za doby, kdy v Rusku uctívali Stalina."

Tato kniha, která by snesla spíše označení obrázkové leporelo, se měla původně prodávat za 999 korun. Jenže Jirka pochopil, že čtenáři - prohlížeči by museli na její zakoupení vydat celé pastelkovné, a tak Lidový dům honem sehnal sponzora, který prodejní cenu srazil na 490 korun. Autorem tohoto "Jirka Pictus" je bývalý oficiální fotograf vlády Miloš Schmiedberger, který kromě podpisu na fotografiích věnoval svůj autogram STB, kde působil jako agent s krycím jménem Fotograf.

Při návštěvě knihkupectví jsem si tuto publikaci vyžádal a zběžně prohlédl. A skutečně tam byly perly. Dokonce i fotoseriály. Jirka při jednání s..., Jirka při jednání s... o 10 minut později, Jirka při jednání s... o 20 minut později a tak dále. Zeptal jsem se prodavačky, zda si už někdo tento skvost koupil. Byl jsem ujištěn, že nikoli, ale mají štěstí, protože tyto publikace mohou vrátit jako remitendu. Abych nezapomněl, když jsem požádal o podání této knihy, která se zcela jistě zařadí mezi bestsellery celého světa, přišla se zezadu na toho exota, který tuto knihu chce, podívat ještě druhá prodavačka.

Včera se Jirka na stránkách své strany pochlubil dopisem, který se určitě stane základem neméně slavné publikace jako výše zmíněná pictografie. Dopis přišel od Jirkova jmenovce z Bílého domu. George W. Bush v něm zmiňuje nedávnou návštěvu České republiky při jednání o umístění radaru. Při svých jednáních se sešel i s naším Jirkou, který se s ním nechal i vyfotografovat. Takových dopisů jistě Bílý dům musel rozeslat jen za vlády G. W. Bushe několik tisíc, ale jen náš Jirka se s ním chlubí na internetu. Ba dokonce bych řekl, že základní kostra dopisu je stejná, pouze se v ní mění jméno oslovené osoby a místo pobytu a že tato kostra dopisu se zcela určitě nachází v jednom z počítačů u pracovníka zodpovědného za korespondenci Bílé chaloupky.

Nebyl by to ale Jirka, aby si hned nepřihřál své ego. Jeho slova o tom, že Georgi W. Bushovi muselo být jasné, že jedno setkání s Jirkou nepovede k tomu, aby Jirku přesvědčil o umístění radaru, svědčí o neskonalé namyšlenosti našeho Jirky, který zjevně považuje prezidenta USA za maximálně sobě rovnou politickou osobu. Dá se usoudit, že Jirka je přesvědčen o tom, že je natolik osvícen vyšší bytostí, že George W. Bush by se měl Jirky ptát na správnost svých rozhodnutí. Takový génius nebyl snad ani Jára Cimrman. Dokonce bychom génia Jirkova formátu museli v pravé poledne hledat járovkou, totiž žárovkou, jak Francouzi zkomolili Cimrmanův objev.

Myslím tedy, že je zaděláno na další literární dílo planetárního významu, ve kterém tentokráte budou dopisy z celého světa chválící velikost našeho zamilovaného Jirky. Nemohu se však zbavit dojmu, že nejen pro ČSSD, ale především pro celou politickou scénu a potažmo pro celou naši maličkou zem by byla mnohem zajímavější kniha po vzoru jednoho z předchozích předsedů Lidového domu, Miloše. Mohla by nést název "Jak jsem se spletl se svým vstupem do politiky aneb vzpomínky politického důchodce".