Čekání na Godota (Klause)

Naše země a především osoba prezidenta se po irském opakovaném referendu ocitá po nátlakem. Dveře se teď netrhnou se všemi možnými přemlouvači, vyhrožovateli či podpláceči, jen aby naše republika souhlasila se ztrátou vlastní suverenity.

Zdroj: blogspot.com

Irsko skládalo reparát. Poprvé volilo k nelibosti eurokonstruktérů, a tak se muselo referendum opakovat. Nikdo přeci nesmí narušit světlé zítřky pod modrou hvězdnatou vlajkou. Na to si už Brusel pořádně dohlédne a na potížisty posvítí.

Slovy Václava Klause je to teď na referenda v Irsku remíza 1:1, takže by se logicky mělo konat třetí referendum, aby se mohlo v nastaveném čase nebo tie-breaku rozhodnout o konečném výsledku. Naivní představa, že? Jen je tedy záhadou, proč Evropa první irské "ne" nerespektovala a platí až druhé "ano".

Jsme poslední zemí, kde ještě není Lisabonská kapitulace podepsána. Polsko slíbilo, že pokud budou Irové souhlasit, polský prezident ihned smlouvu ratifikuje. Zákonitě je tedy na nás upřena pozornost evropských konstruktérů, kteří se celí třesou na založení superstátu zvrchu, bez ohledu na názor obyvatelstva. Přeci jim do toho nějaký plebs nebude mluvit.

S pozorností zároveň vzrůstá i nervozita. Množí se zastrašování, otevřené výhrůžky, na pražské letiště by bylo záhodno instalovat točící dveře, aby se všechny možné návštěvy tlačící na přijetí Lisabonu nepraly o dveře normální. Vsadím se, že by tyto dveře mohly svou vytížeností zároveň sloužit jako ventilátor.

Před časem byla delegace europarlamentu na návštěvě u prezidenta Klause. Fakt, že na naši hlavu státu křičeli, že musí podepsat, přijali někteří zdejší intelektuálně slabší představitelé s povděkem. Ba co horšího, nikdo se vůbec proti chování eurodelegace neohradil, ačkoliv toto chování překročilo veškeré meze a mohlo snadno vyvolat vzpomínky na trochu jinou dobu a prakticky stejné personální složení. Jen si stačí dosadit místo Václava Klause Emila Háchu a místo delegace europarlamentu Adolfa Hitlera.

Německý velvyslanec si to klidně napochoduje k předsedovi Ústavního soudu, aby jednal o Lisabonské smlouvě. Z jakého titulu? Být na místě pana Rychetského, tak s ním vyrazím dveře, protože se snaží ovlivnit rozhodování nezávislého soudu. Když chtěl pana Rychetského v úřadě navštívit český občan a rovněž jako německý velvyslanec mu přednést svůj názor na Lisabon, byl vcelku příkře odmítnut s tím, že se pan Rychetský s nikým osobně neschází. Tedy s žádným běžným občanem...

Francie pokračuje v silných slovech svých představitelů. Po Jacquesovi Chiracovi, který svého času pronesl větu, že Česko promeškalo svou šanci mlčet, se do prezidenta Klause obul státní tajemník pro evropské záležitosti Pierre Lellouche, který řekl: "Jestliže si Klaus bude hrát na to, že všechno bude blokovat, přijdou následky. Jediný muž nemůže bránit vůli 500 milionů Evropanů."

Pierre Lellouche asi nezná heslo "rovnost, volnost, bratrství" za které Francouzi bojovali, jinak by těžko mohl někomu za jeho rozhodování vyhrožovat následky. Pro jistotu se oněch 500 milionů obyvatel EU nikdo na jejich názor neptal. Vždyť by ještě mohli rozhodnout špatně.

Německý europoslanec, socialista a zarputilý nepřítel Václava Klause Jo Leinen zase vyhrožuje tím, že Evropa Česku nepomůže a dává jako příklad nepomoci blížící se epidemii prasečí chřipky. Nyní je na cestě k nám předseda europarlamentu, aby opět přemlouval k dokončení ratifikace Lisabonu.

Jenže ani i kdyby chtěl, tak Václav Klaus nemůže nyní Lisabon ratifikovat. Zakázal mu to Ústavní soud. Nikdo nemůže předjímat s jakým výsledkem se Ústavní soud vytasí, ale jedno je jasné. Pokud vejde Lisabon v platnost, tak naše země bude muset dělat i věci, se kterými nesouhlasí, a to je špatně.

Nikde není záruka, že Brusel nepřijme věc, která bude na škodu naší zemi. Odsouhlasí si to svou kvalifikovanou většinou a my nemáme šanci na tom cokoli změnit. Zrovna tak báchorky o posílení naší pozice v europarlamentu jsou směšné. Vždyť náš hlas, budeme-li počítat všechny europoslance za Česko dohromady, je jen něco málo přes jednu padesátinu.

V kvalifikované většině zase budou rozhodovat převážně státy původní patnáctky a zbytek států má jednoduše smůlu. Bude přehlasován. Tak se může stát, že například sousední Rakousko ve spolupráci s Německem prosadí ve státech původní patnáctky názor, že máme zavřít Temelín, aby se nemuseli Rakušané bát. A nám nezbyde nic jiného než sklapnout podpatky a provést.

Tlaky na prezidenta Klause budou narůstat. Jenže Ústava mluví zcela jasně. Retifikace smluv je plně v pravomoci prezidenta republiky. Stejně jako je jeho pravomocí rozhodovat o milostech je zrovna tak jeho pravomocí ratifikace smluv.

Fakt, že k některým ratifikacím je nutný souhlas obou komor parlamentu ještě neznamená, že prezident musí dojednanou smlouvu ratifikovat, naopak, nesmí ratifikovat smlouvy bez souhlasu obou komor. Socialisté a Zelení hledají cesty jak obvinit prezidenta z velezrady. Ústava definuje velezradu jako jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Velezradou by spíše byl podpis prezidenta pod dokumentem, který svrchovanost a suverenitu České republiky výrazně omezuje, ba dokonce téměž likviduje, pod dokumentem jako je Lisabonská smlouva.

Eurooptimisté tvrdí, že prý prezident podepsat musí a argumentují schválením smlouvy oběma komorami parlamentu. Není to pravda, stejně jako není pravda, že lze prezidenta k podpisu donutit. Právě prezident má být zárukou toho, že bude dodržovat Ústavu a konat v zájmu našeho státu. Zda je v zájmu našeho státu, aby o něm bylo rozhodováno v Bruselu, bez toho, aniž bychom měli šanci bruselský diktát odmítnout nebo změnit, o tom by se dalo s úspěchem pochybovat.

Nechápu  ty jedince, kteří si myslí, že Brusel bude rozhodovat lépe než naši politici a celí se třesou, až naše repulika přijde o svrchovanost. Argumentuje se prohnilostí a zkorumpovaností české politické scény, ale ta bruselská není o nic lepší, navíc je tam vše ještě daleko nepřehlednější než u nás. Má-li o osudu naší země rozhodovat nějaký úředník, který zde nebyl ani na dovolené, je to hodně na pováženou.

Našim politikům můžeme nadávat horem dolem, ale pořád o naší situaci a našich poměrech, problémech různých regionů, o našem hospodářství a o životě našich občanů ví mnohonásobně víc než nějaký bruselský ouřada.

Zatím se budou muset eurooptimisté, eurokonstruktéři či různí Leinenové a Lellouchové spokojit s jedinou odpovědí. Pan Godot dnes nepřijde.

^{Hlasujte o Lisabonské smlouvě na www.polanecky.cz}