Budete volit do parlamentu sekty?

V parlamentních volbách budou kandidovat strany demokratické, nedemokratické, různá hnutí a k tomu také sekty tvářící se jako politická síla.

zena-in.cz

Co je pro takovou politickou sektu specifické? Nekritický obdiv ke svému vůdci, nenávist vůči všem, kteří se jejich idolu dotknou byť jen slůvkem, slepé přijímání všeho, co vůdce řekne a snaha za každou cenu prosadit vše, co si vůdce přeje.

Sekty nemusí být jen uzavřené skupinky, ale mohou dorůst i velkých rozměrů, takových, že se z původní sekty nakonec vyvine rozšířená ideologie. Taková ideologie pak přežívá svého zakladatele. Typické představitele takových ideologií můžeme najít u komunistů, nacionalistů a fašistů.

Vraťme se do současnosti. Kdo by si myslel, že takové sekty už nám nehrozí, pak je na omylu. Nebudu se zabývat nereformovatelnými komunisty, spíše těmi malými straničkami a hnutími, které mají šanci protlačit se do parlamentu.

Takové sektičky máme v předvolebním guláši tři. Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, jak zní celý název se de facto odepsal sám. Toto hnutí je klasickou sektou, protože celé hnutí tvoří pouze malá skupinka lidí, včetně Tomia Okamury, tuším, osm.

Přesto Okamurovci (příznivci z mítinků a internetoví diskutéři) patří k těm militantnějším. Každého, kdo nesouhlasí s jejich idolem by nejraději zadupali do země, odvolali nebo rovnou odsoudili k žaláři. Velice často také agitují a dovolávají se utopických cílů tohoto hnutí, aniž by měli tušení, jaký by byl následek.

Okamura dokázal natolik vystrašit svými názory ekonoma Kohouta, podle jehož knihy je hnutí pojmenováno, že ten raději od Okamury zběhl a rozhodl se podporovat ve volbách Svobodné. Vše je postaveno jen na popularitě Tomia Okamury a s tím, jak jeho hvězda pohasíná, zmizí i jeho elitářská skupina vystupující jako hnutí.

Další sektou jsou Zemanovci. Papírový šéf strany označil členy SPOZ za apoštoly Zemanových myšlenek a programem mají být právě Zemanovy myšlenky. Je s podivem, kolik lidí věnuje tomuto sektářskému uskupení přízeň. Jak to vypadá s demokracií ve SPOZ?

Šloufa rozhodně nemusím, je mi odporný už od pohledu. Pražská organizace si ho vybrala za svého lídra a zásah z ústředí, kdy se v kandidátkách škrtalo ostošest včetně Šloufa, který zorganizoval celou prezidentskou kampaň Miloše Zemana, je hodně vypovídající. Zkrátka na kandidátkách budou jen ti, které schválí Ježíš Zemanovců, sám velký Miloš.

Příznivci Zemanovců jsou neméně militantní až agresivní. Na Zemanově brněnském mítinku se objevil muž, který nesouhlasně pískal na píšťalku. Příznivci Zemana jej chtěli lynčovat a pískající muž skončil na policejní služebně, kde zhruba sedm(!) hodin podával vysvětlení a podrobil se zdravotní psychiatrické prohlídce.

Poslední sektou je Babišovo Ano. Babiš, bývalý dlouholetý komunista a dle svazku agent STB, chce stát řídit jako firmu. K tomu si pořídil na kandidátky známé tváře. Je jasné, že i když navenek je toto hnutí demokratické, vše, co se v něm děje je s vědomím Andreje Babiše. Je to on, kdo rozhoduje o tom, kdo bude na kandidátkách a on určuje vše podstatné.

Tomuto hnutí chybí realizovatelný program. Jde jen o prázdná hesla, jakési zbožné přání "fšeholidu". Absolutně chybí koncepce, jak toho chtějí Babišovci dosáhnout a především kde na to chtějí vzít finance. Kdo by nechtěl zatočit s korupcí nebo dostat práci?

Problémem je, že Babišovo Ano jsou jen sofistikovanější Věci veřejné. I zde jde především o podnikatelský záměr, stejně jako u VV jsou zde povolány mediálně známé tváře, i zde jde o líbivá hesla bez uvedení, jak záměru docílit. Babiš vydělává na dotacích a povinném přimíchávání jeho produktu do PHM.

Jenže stát nemůže počítat s dotacemi nebo povinném odběru jeho produktu někým jiným. Nevěřím průzkumu, že by Ano mělo být třetí nejsilnější stranou v parlamentu. Pokud by to pravda byla, pak by to s naším národem bylo ještě horší než jsem si myslel.

Chápu naštvanost lidí na politiky, ale to pořád není důvod k tomu, abychom vystavovali bianco šek různým sektám bez programu stojících jen na osobě vůdce. Jako národ se málo politicky angažujeme. Každého politika vnímáme jako zloděje, dokonce i toho, kterého si sami před týdnem zvolíme namísto toho stávajícího.

Politika není jen o populárních krocích. Velice často je nutno dělat kroky nepopulární a v ten okamžik se vůči politikům obrací naše zloba. Nejsme ochotni si připustit, že pokud je v celé Evropě krize, tak se to týká i nás, díváme se optikou vlastního talíře.

Chápu znechucení voličů nad hegemony politiky, ODS i ČSSD. Těmto stranám je dáváno za vinu mnohé, často nespravedlivě. Obě strany se zmítají ve svých vnitřních problémech, mají určitou dvouhlavost. Nejsem příznivcem socialistů, nenechávám na nich nit suchou, kritizuje je, vysmívám se jim.

Nicméně rozhodně budu radši, pokud zde bude vládnout strana s tradicí, strana, která přes všechny své nedostatky a maléry přeci jen hledí na stát jako na náš domov. Ano, na každou úspěšnou stranu se nabalují různí vykukové, kteří se přišli jen obohatit. Strany by měly umět takové jedince eliminovat.

Rozhodně ale nechci, aby se zde k moci dostaly sekty, založené jen na nekritickém obdivu vůči svému vůdci bez realistických programů. Vyvarujme se volby sekt, které jen slibují a nabízí prázdná hesla. Stran máme vcelku dost, měli bychom si umět vybrat.

Mimochodem, z historie známe jen několik stran, které měli jméno svého vůdce v názvu - Hlinkovci, Henleinovci, Sládkovci, nyní Zemanovci. Nepřímo se přidává i Okamura. Jaké to byly strany a jakou demokracii si představovaly a přinesly snad netřeba připomínat. Zvláštní, ale praktiky příznivců těchto stran jsou stejné i po těch osmdesáti letech.