Škatulkování psů ve světle faktů

Už jsem myslel, že mi můj i-dnes blog zajde na úbytě, nicméně poslanci zapracovali, a opět je o čem psát. Po vylepšení "služeb", které stát "za úplatu" poskytuje pacientům a řidičům, má šanci spatřit světlo světa další bohulibý zákon, tentokrát pro změnu "zhodnocující" běžný život chovatelů psů.

Za psa byl a je odjakživa zodpovědný jeho MAJITEL. Poměrně tedy nechápu všechny zákonné úpravy a obecní vyhlášky (o vodítcích, náhubcích, známkách apod.), které se snaží do tohohle odvěkého "arrangementu" vnést nějaké další, "vylepšující" prvky. Svého psa znám nejlépe JÁ. A je tedy především na MÉM zvážení, kdy např. psa z vodítka vypustím a kdy ne. Pokud udělám CHYBU, a pes způsobí nějakou škodu, zodpovídám za ni v rámci zákonem stanovených pravidel zase JÁ, nikoli stát nebo obec.

Dle mého by logicky mělo PLATIT, že čím větší míra příkazů, zákazů a restrikcí, tím menší zodpovědnost občana - stát tímto přebírá větší nebo menší část zodpovědnosti, kterou by jinak nesl občan. Tak tedy - tohle NEPLATÍ! ;-) V reálu (ČR) je to tak, že stát omezuje své živitele, daňové poplatníky, kteří protihodnotou nedostávají služby, ale restrikce. V tom případě ale tyhle zákony a vyhlášky slouží - nezlobte se - pouze k buzeraci obyvatel, k ničemu jinému.

Nevím, zda napsat, že "bojová plemena" jsou moje oblíbené téma, neboť faktem je, že žádná BOJOVÁ plemena v zásadě NEEXISTUJÍ. Psi se odjakživa dělili a dělí na plemena služební, pracovní a společenská. Předpokládám, že se toto rozdělení nezměnilo. (Jedině snad nějakým nesmyslným ustanovením parlamentu, které mi uniklo.) ;-)

Jak tedy rozlišit, který pes by se propříště nevyhnul přísnému pohledu Velkého bratra - a navazujících restriktivních opatření - a který nikoli?

Zařadíme všechna "služební a pracovní plemena" do škatulky potenciálních zabijáků - a rozhodovat o tom, jestli je smíme chovat, budou (bezpochyby za poplatek) ;-) dámy na obecních úřadech? (Jakkoli nepochybuji, že na to mají příslušnou kvalifikaci, asi by to nebylo to pravé...) ;o) Nicméně pokud by tomu tak bylo, v tom případě navrhuji - ve světle toho, co jsem napsal výše - aby za každého "prověřeného" psa, který dostal "povolení", přestal zodpovídat majitel, a případné škody by hradil stát nebo obec. ;o)

Souhlasím s tím, že "pán" musí svého psa 100% ovládat. Téměř nikdo si ale neuvědomí, že VYCVIČENÝ pes je svému okolí mnohem NEBEZPEČNĚJŠÍ než jeho nevycvičený protějšek.

Přednedávnem jsem zde četl článek jednoho pána, který na cvičáku "odložil" svého psa, a začal se kochat obláčky na obloze. Náhoda tomu chtěla, že na cvičiště přišel muž, který se chtěl majitele psa na něco zeptat, a pes to vyhodnotil jako "útok" na psovoda - a zachoval se podle toho... Píšu to proto, že TENHLE pes by jistě u "zkoušek" prošel (majitel ho jistě "zvládal")... dostal by "povolení"... a následně - když by se majitel zase někdy "kochal obláčky" - by mohl způsobit velké neštěstí.

Nevycvičený pes člověka většinou nenapadne, a když - tak je to takové "neslané-nemastné" ;-) napadení, předchází mu různé formy "zastrašování" apod. Vycvičený pes - když má ten správný podnět - neváhá - útočí tak, jak je naučený - ihned a razantně.

Oklikou jsem se tímto dostal ke genotypu a fenotypu - které chování psů (i lidí) ;-) ovlivňují.

Geneticky je každý pes (plemeno) VYŠLECHTĚN k nějakému účelu. Dobrmani a ovčáci k obraně lidí a ochraně majetku (a co si budeme povídat - většinou před jinými lidmi) ;-), pitbultériéři k práci s dobytkem potažmo ke psím zápasům. Geneticky je tedy např. německý ovčák mnohem více "PŘEDURČEN" k tomu, napadnout člověka než ďábel-pitbul cenící zuby z každého dokumentačního fota u článku o napadení člověka psem (MF nevyjímaje). ;-) (Vlastnost napadat lidi byla totiž u pitbulů NEŽÁDOUCÍ - tudíž každý takový pes byl následně z chovu vyčleněn.)

Věříte na PŘEDURČENÍ? Já a FENOTYP nikoli! ;-)

Fenotyp totiž zahrnuje všechny vlivy prostředí, ve kterém se pes pohybuje, výchovu atd., které psa v průběhu jeho života "dotvářejí". V praxi to potom vypadá tak, že několik posledních dobrmanů, které jsem potkal, byli neuvěřitelní "mazlíci" chovaní doma (cvičák neviděli ani z tramvaje) ;-) a málem mě samým štěstím "ulízali k smrti", když jsem na ně promluvil. ;o)

Tolik ve zkratce pro "dokumentaci", jak je to všechno složité. ;-) (Zařadit nějakého psa obecně do nějaké škatulky nebezpečnosti podle plemena, výšky nebo váhy je prostě prakticky nemožné.)

Snad si tenhle článek přečtou i nějací (rozumní a liberální) poslanci (existují?). ;-) A zamezí prosazení nesmyslných "výpotků" svých méně inteligentních, restrikčně zaměřených kolegů. Zákon O veterinární péči, Občanský zákoník aj. jsou totiž naprosto dostačující právní "základnou" pro chov psů, a není třeba je "doplňovat" dalšími. A ještě jednou na závěr - svého psa znám nejlépe JÁ - a také JÁ a jenom JÁ jsem za něj ZODPOVĚDNÝ. Podobné státní "služby" jako je tento připravovaný zákon - jsou restrikce a omezení bez náhrady - jsou to "bonusy, které nikdo nechce"...

------------------------------

Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)