Ano, nebo ne, šéfe?

Nějaký pán chodí do restaurací a sprostě komentuje jídlo, servis, prostředí.. Nic mu není dost dobré.

Toto bylo ještě donedávna vše, co jsem věděla o Zdeňku Pohlreichovi. Vědomosti nabyté z občasných procházek kolem televize. Asi by takto chudé i zůstaly, kdyby mě při jedné z procházek  cosi nepřinutilo sednout si a poslušně sledovat. Alespoň chvilku.

U chvilky to nezůstalo, protože sledovat pána, který za spoustou sprostých slov schovává dobrosrdečnost a profesionalitu, mě neskutečně bavilo. Jak bych se o to mohla ochudit?

A tak jsem přemýšlela – kolik je vlastně věcí, kterým nedám šanci? Téměř bezmyšlenkovitě je zařadím do kolonky „NEZAJÍMAVÉ“  a dále jim nevěnuji pozornost. Místo subjektivního posouzení a hodnocení dávám přednost předsudkům. Ale už to dělat nebudu. Slibuji.

Alžběta Lyková