Výpovědi nájemních smluv: a co ještě městské části udělají?

Docela mě dneska zaujal článek na iDnes.cz. Praha 10 rozeslala nájemníkům obecních bytů rozhodnutí o výpovědi nájemních smluv na základě toho, že vlastní jinou nemovitost. Na první pohled to zní tak, že by díky tomu mohly být uvolněny byty pro lidi, kteří to potřebují. Na pohled druhý se ale věc má jinak.

Výpověď dostali i lidé, kteří vlastní rekreační nemovitosti za Prahou nebo nepoměrně menší byty v jiných částech Prahy. Většinou se to navíc týká občanů, kteří sice možná netřou nouzi s bídou, ale rozhodně si nežijí extrémně nad poměry.

Prvotní úmysl zněl dobře – zbavit se v bytech s regulovaným nájemným těch, kteří mají na to, aby si dovolili jiné bydlení, bez regulace jeho ceny ze strany státu. Bohužel, takové opatření provést v praxi je většinou nemožné. Dotkne se totiž zase jenom těch, kteří vlastní jen o málo víc, než ostatní (například chatku 30 km od Prahy), ale vyhne se těm velkým rybám, které v tom umí chodit a dávají si pozor, aby stát nebo město nemohlo přijít na to, jak na tom skutečně majetkově jsou.

Jasný důkazem je třeba případ Aleše Hušáka (ředitel společnosti Sazka), který vlastní vilu v Černošicích a zároveň má trvalý pobyt hlášen v bytě s regulovaným nájemným na Břevnově. Přesto, že se o jeho situaci veřejně mluví již měsíc, doposud může obě nemovitosti využívat bez omezení. Úředníci Prahy 6 sice případ šetří, ale ani po měsíci nebyli schopni přijít s nějakým závěrem. Jako vždy opatření dopadají především na ty obyčejné občany, kteří náhodou mají alespoň na to vyjet si vlakem o víkendu na chatu. Ti, co si skutečně mohou dovolit tržní bydlení zůstávají tam, kde jsou.

Rozhodnutí městské části je nesmyslné ještě i z jiného důvodu – podobné vystěhování se jen těžko setká s úspěchem před soudem v případě, že nájemníci rozhodnutí napadnou žalobou. Svědčí o tom například rozhodnutí soudu z 20. května 2008, kdy v podobném případě rozhodl soud ve prospěch nájemníka. Existuje totiž ze zákona vyjmenovaný seznam důvodů, pro které je možné nájemníka vypovědět. Jedním z nich sice je případ, kdy nájemník vlastní jinou nemovitost určenou k bydlení, zároveň ale přestěhováním nesmí dojít ke zhoršení životních poměrů nájemníka – a to např. v případě stěhování se do chatky 30 km za Prahou, a to bez vody a kanalizace, zajisté je.