V evropském tisku se Česká republika konečně dostala na první a druhé stránky. Postaral se o to Václav Klaus a jeho nechuť podepsat Lisabonskou smlouvu. A slovo nechuť sem píšu zcela cíleně.
Václav Klaus sice prezentoval své důvody, proč nechtěl podepsat Lisabonskou smlouvu, ale řešení, které si nakonec vymohl, neřeší v podstatě nic. Podle analýz právníků se Protokolem nezmění takřka nic. Hlavní důvodem celého divadla, které se v posledních dnech odehrálo, byla nechuť našeho prezidenta k Evropské unii a k Lisabonské smlouvě. Může se schovávat za jakékoliv „racionální důvody“, ale podstatou problému byl vždy jeho vztah k EU. Jeho nesouhlas a podmínky vyvolaly spoustu povyku pro nic.
Protokol, kterým byl nakonec uchlácholen až do té míry, že Lisabonskou smlouvu podepsal, neřeší skoro nic. Nemá valný smysl pro občany České republiky, ani Evropské unie. V závažnosti a spletitosti Lisabonské smlouvy se jedná o plivnutí do moře, které nepohnulo ničím. Slunce stále vychází na východě.
Nebo, snad něco všechen ten povyk posunul. Uspokojil ješitnost a touhu po publicitě našeho prezidenta do takové míry, že svolil k platnosti Lisabonské smlouvy. Jen rozum zůstává stát nad tím, proč k tomu pan prezident potřeboval takové divadlo.
