Mediální kampaň, jež obviňuje sociální demokracii z používání populistických a xenofobích hesel, je přinejmenším zvláštní. Strany současné vládní koalice hrály na populistickou notu masově již před parlamentními volbami – ať už hlídkami Věcí veřejných, jež vyháněly z pražských parků „podezřelá individua“, či kampaní proti „přebujelému sociálnímu státu“, kdy národu vsugerovaly, že sociální služby využívají především „práce se štítící“ lidé. A stejná rétorika se objevuje i teď.
Ano, lidé bez domova, beroucí drogy a lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách (označovaní často nevhodným pojmem „nepřizpůsobiví“) se vyskytují v řadě měst, a ty si s nimi moc neumí poradit. Tyto skupiny lidí většinou nechodí k volbám, zatímco řada z těch, kteří k vobám chodí, je považuje za jakýsi obtížný hmyz, který je třeba co nejvíce potlačit. Extremistické strany je hojně využívají jako terč, do kterého se dá relativně snadno strefovat. Bohužel se strany vládní koalice rozhodly, že jejich rétoriku převezmou. Bezdomovec je podle nich naprostý ubožák, který nevyužil šanci, kterou mu život dal, proto si již nezaslouží další pokus a je odsouzen k životu na ulici. I tam však některým pražským radním, zvoleným za ODS, tito lidé vadí natolik, aby se rozhodli situaci řešit. Tím pravým řešením však není segregace, srovnatelná s naháněním lidí do internačních táborů. Jde o fatální nepochopení problému, strkání hlavy do písku.
Socální demokracie stojí na ideových základech naprosto jiného přesvědčení. Chce vytvářet společnost na principu solidarity slabších se silnějími, bohatších s chudšími – což ovšem neznamená, že podporuje zneužívání sociálního systému. Je si však vědoma, že i lidem žijícím na okraji společnosti je nutné pomáhat. Hlavní město Praha má ve srovnání s vyspělými evropskými městy stále nedostatečně rozvinutou síť sociálních služeb, především takzvaných nízkoprahových center, tedy míst, kam lidé – ať už ti, kteří berou drogy, nebo lidé bez domova – mohou zajít, aniž by je někdo jakýmkoli zůsobem „lustroval“ či naháněl do pseudointernačních táborů. V zájmu sociální demokracie není tyto lidi odklidit, ale začlenit je zpět do společnosti. Ti, kteří volají po řešení ve stylu vládních stran, by si měli rychle uvědomit, že bezdomovců a lidí na okraji společnosti bude vinou takzvaných reforem časem přibývat - a nikdo si nemůže být jistý, že neskončí podobně.
Ať už se bude ČSSD v Praze po volbách podílet na moci či bude pracovat v opozici, bude se o rozšíření sociálních a terénních služeb zasazovat. Projekt finanocovaný magistrátem a propagovaný pražským radním ODS Janečkem umístit pražské bezdomoce do tábora v ulici U spalovny vypadá jako velmi špatný vtip a černý humor za hranicí vkusu. Tento projekt naprosto nic neřeší, pouze lidi bez domova odsouvá z očí tzv. „slušných lidí“ a za jedinou veřejnou instituci, která se v této věci angažuje, určuje městskou policii – což považuji za neuvěřitené a nesmyslné. Policie má nastoupit na scénu teprve v případech, kdy předchozí sociální práce selhala – ovšem o té pan radí Janeček nemluví. Ba naopak. Čile podporuje usnesení vlády č. 675, které ruší státní spoluúčast na financování projektů vedoucích k začlenění lidí bez zaměstnání a lidí na okraji společnosti zpět do řádného života.
Hlavní město Praha je město bohaté. Když si může dovolit skandálně předražené projekty typu Opencard či tunel Blanka, může si zajisté dovolit rozvoj sociálních služeb. Bude to nepoměrně levnější a mnohem užitečnější.
